Srdcovka. Beetle je z mnoha důvodů moje tak trochu srdeční záležitost. Pominu-li určitou nostalgii, je zde skutečnost, že v Liberci v našem podniku Auto Enge Volkswageny prodáváme. A co si budeme nalhávat, minulá generace Brouka byl propadák po všech stránkách, byť design měla povedený. Volkswagen se ale naštěstí poučil a přišel s parádním autem, které má opět něco společného s legendárním modelem.
ZKRÁTKA MÁ STYL
Vnější design se mi moc líbí, zamlouvá se mi nízká a sportovně vyhlížející silueta, stejně jako bezrámové dveře. Je to stylovka, v našem případě navíc ještě hodně sportovní. V kabině jsem našel několik ovladačů a tlačítek převzatých z ostatních Volkswagenů, jinak má Beetle svůj styl.
Líbí se mi nádech určitého retro stylu a překvapivá praktičnost. Nikdy bych tomu nevěřil, ale do dveří, kde jsou namísto klasických kapes pouze gumové síťky, se vejdou velké láhve s pitím. Chválit použité materiály a kvalitu dílenského zpracování by bylo zbytečné, rozplývat se nebudu ani nad zvětšeným kufrem, protože i současných 310 litrů není ve srovnání s konkurencí moc.
Pochválit však musím pozici za volantem a perfektní sedadla s delším sedákem. Nastupování na dvojici zadních sedadel je bezproblémové, nevyžaduje žádnou jogínskou průpravu. Místa vzadu je pro hlavu dost, a to i přesto, že auto je nižší, dva chlapíci se 180 cm si však za sebe nesednou. Kolik takových situací ale bude?
SILNÝ A ZVUČNÝ MOTOR
K rukám se mi dostala vrcholná verze Sport s přeplňovaným dvoulitrem TSI pod kapotou. Již jeho výkon 147 kW sliboval mnohé... Situace je taková, že do 1700 min-1 se nic neděje, pak ale celkem brutálně nastupuje. Nárůst výkonu je krásně lineární, graduje až nad 6000 min-1 v místech, kde začíná červené pásmo.
To celé doprovází líbivý sportovní zvuk, přeslechnout nelze ani odfrkávání do výfuků. Mile mě překvapila převodovka DSG, motoru totiž v manuálním režimu dost dovoluje a ten má tolik „točáku“, že se se vším srdnatě popere. Vyzkoušel jsem klasický automatický režim, sekvenční mód i sportovní režim, ve všech případech jsou prodlevy přeřazení minimální. Jedinou určitou slabinou tak zůstávají rozjezdy, zde je prodleva citelná.
Co se spotřeby týká, ta je nyní velmi zkreslená, auto jsem hodně honil. Zdůraznit musím i fakt, že Beetle stál na 19palcových kolech. Palubní počítač mi přes to všechno ukázal průměr 15,6 l. Všechny, co nyní padali do mdlob, mohu vzkřísit dodatkem, že při naprosto pohodové jízdě se dá jezdit za slušných 8,1 l. Jen pro dokreslení spotřeby, při 130 km/h motor točí 2950 min-1.
KVALITNÍ PODVOZEK
Řízení mi připomíná Scirocco, odpor posilovače je krásně přirozený. Testované vrcholné provedení jako jediné vzadu spoléhá na víceprvkovou nápravu, nastavení podvozku je ryze sportovní, s 19palcovými koly by to ani jinak nedávalo smysl. Podvozek je hodně kvalitní, byť s nástrahami českých silnic si kvůli svojí charakteristice často neví rady.
Na kvalitním povrchu však Beetle sedí jako přikovaný, přední kola se v zatáčkách doslova zařezávají. Kdo chce sportovní svezení, ať zvolí tuhle verzi, klidně však s menšími koly, 17ky by stačily. Kdo chce však stylovku na pohodovou jízdu, ten ať volí úplně jinou verzi. Co napsat závěrem?
Jsem moc rád, že současný Beetle konečně zase připomíná toho legendárního Brouka, minulá generace byla totiž krokem dost vedle. Chválím i mnohem rozumněji nastavené ceny, byť naše konečná verze vyskočila na tři čtvrtě milionu. Auto je však královsky vybavené, snadno si dokážu představit, bez čeho bych se klidně obešel...
