Tvary toho či onoho vozu jsou vždy subjektivní záležitostí. Tvarovým návrhem testovaného SUV bylo pověřeno evropské designérské centrum společnosti Renault a výsledek je docela překvapivý. Ač tvary karoserie nejsou prvoplánově líbivé, jistá přitažlivost se jim upřít nedá. Na první pohled zaujmou zejména vytažené blatníky, které dále posilují dojem robustnosti a jakési houževnatosti. Zajímavě pojatá přední část vozu se vyznačuje moderními dvouparabolovými světlomety. Ty se musejí obejít bez populárních xenonů, avšak i tak vozovku osvětlují slušně. Jediným negativem je poměrně výrazná hranice světla a tmy u potkávacích světel.
Jako archaický se ovšem jeví systém nastavování jejich sklonu. To se neprovádí elektricky za pomoci servomotrů, nýbrž takzvaným hydrokorektorem. Ten znají velmi dobře třeba majitelé Škody Favorit. Že téměř nikdy nefungoval, vám jistě nejeden z nich potvrdí. Zkušenosti s ním z Dustera zatím nejsou, avšak vzhledem ke stejnému principu si troufneme říci, že to bude s léty podobné. Zmíněné by v zásadě až tak nevadilo, kdyby jeho funkčnost nebyla podmínkou k získání protokolu o technické způsobilosti vozidla na pozemních komunikacích, který uděluje každé dva roky STK. Pokud hydrokorektor nefunguje, legálně STK vůz neprojde.

Nízká cena vozu se projevuje na provedení některých detailů. Třeba volant postrádá podélné nastavování.
Vnější vzhled tedy máme za sebou, a tak můžeme nastoupit na palubu. Nejdříve ovšem musíme otevřít relativně užší dveře. Ty se otevírají ve zcela dostatečném úhlu, přičemž pozornost upoutají jejich vnější kliky. Ty svým provedením evokují devadesátá léta. Z hlediska aerodynamiky i vzhledu jsou jistě hezčí než ty současné. Otázkou však je, jak by obstály při vyprošťování osob po nehodě. Jejich tvar totiž znemožňuje pořádně je uchopit.
Kabina Dustera bude zejména majitelům starších vozů Renault velice povědomá. A to jak svým tvarem, tak i některými ovládacími prvky. Vzhled tělesa přístrojové desky ctí jednoduchost na úkor atraktivity. Také použité plasty jsou výhradně tvrdé, byť svoji povrchovou úpravou nijak neurážejí. Namísto dnes běžných vestavěných autorádií naleznete na nejvyšším místě středového panelu klasické jednodinové rádio, jehož součástí je dokonce i displej. Přitom už na prvním Méganu z roku 1995 byl oddělen kvůli lepší čitelnosti. Toto poněkud zpátečnické řešení má ovšem i některé přednosti. Třeba tu, že v případě nespokojenosti se zvukem standardního autorádia jej můžete snadno vyjmout a nahradit vlastním.
Co však musíme kritizovat, je jen průměrná ergonomie. Třeba klasické kruhové ovladače topení a ventilace jsou umístěny až příliš nízko, navíc zakryty dlouhou řadicí pákou. V některých pozicích ovladačů je tak skoro nemožné určit, do jaké funkce jsou právě nastaveny. Také tlačítka elektrického ovládání předních oken by mohla mít své místo jinde než pod autorádiem.
Jednoznačně na příznivou cenu. Testovaný vůz ve verzi s pohonem všech kol a oděný do výbavy Artica s úspornou 1.5 dCi pod kapotou vychází v základní výbavě na skvělých 399 900 korun. V rámci ní dostanete řadu běžných komfortních prvků od elektricky ovládaných oken předních dveří přes dálkově ovládané centrální zamykání až po palubní počítač, v jehož menu jsme ovšem postrádali ukazatel vnější teploty. Dále nechybí manuální klimatizace či dvojice čelních a bočních airbagů.
Samozřejmostí je ABS či posilovač řízení. Ten je postaru klasický hydraulický, takže při točení volantem na místě je třeba vynaložit poněkud více síly. Vše vám však vynahradí při jízdě, neboť citlivost řízení pro adhezi je v tomto případě opravdu skvělá.
Celkový dojem mohl být ještě lepší, nebýt jen průměrné přesnosti a strmosti. Zejména kolem střední polohy je reakce na otočení volantem mírně tupá a navíc mezi plnými rejdy je třeba volantem zhruba 3,3krát otočit. Nevýhodou je také omezená degrese, jež v tomto případě závisí na otáčkách motoru, nikoliv na rychlosti vozidla. Výbavou navíc byl v našem případě systém ASR/ESP, jenž vyjde na bezpříkladných 8000 korun. Není bez zajímavosti, že jej lze objednat pouze ve spojení s motorem 1.5 dCi ve verzi s 80 kW. Současně s ASR/ESP automaticky dostáváte i kožený volant a autorádio.

Tvary karoserie vynikají spíše robustností, než ladností svých linií. Vytažené blatníky jsou velice efektní.
Stručně řečeno velice komfortně a také nesportovně. A zatímco to druhé lze tak nějak očekávat, tím prvním Duster více než příjemně překvapí. Celkové naladění pružin je spíše měkčí, tlumiče jsou pak tak akorát tuhé. Díky tomu dokážou na rozbitých silnicích při pomalé jízdě zajistit až neočekávanou kvalitu jízdy a přitom zachovat akceptovatelnou přilnavost kol při vyšších rychlostech na rozbitém povrchu. Pouze opravdu hluboké díry dávají tlumičům zabrat, neboť jejich charakteristika již není slučitelná s prudkým výkyvem poměrně těžkých kol. Tato situace se tak neobejde bez typického rázu, který však popravdě není o nic výraznější než u řady jiných a mnohem dražších SUV.
Bezpečná ovladatelnost
Jistou daň si měkký podvozek vybere pouze při rychlé jízdě v zatáčkách, kdy si nelze nevšimnout výrazných stranových náklonů karoserie následovaných bezpečnou, leč výraznější nedotáčivostí. S její redukcí pomáhal systém CSV, což je jakási nadstavba ASR a v zásadě jde o obdobu dnes tolik medializovaného systému XDS, který používá koncern VW.
Ona nedotáčivost se projevuje hlavně při prvotním nájezdu do oblouku. V další fázi zatáčky se příď jakoby umravní a od apexu příliš neutíká. V extrémních situacích vůz vždy přejde do bezpečné nedotáčivosti, o níž dá zprvu vědět výrazným pískáním pneumatik. Testovaný Duster měl díky pohonu všech kol poměrně vyspělou zadní nápravu. Ta se na každé straně skládá ze dvou paralelních příčných ramen, tvořených kulatinou, která doplňuje vždy jedno podélné vodicí. V principu jde o zavěšení, jemuž s oblibou říkáme staroasijské. V minulosti se jím chlubila řada Nissanů, naproti tomu Renault toto kdysi používal pouze u velkých modelů 25 a Safrane.
Použitý víceprvek zajišťoval kolům v zatáčce velice dobrou přilnavost. Navíc velké zdvihy kol najdou své uplatnění i v terénu. V něm Duster zvládne opravdu dost, což je překvapivé.
Co my na to
Test Dacie Duster ukázal, že tento vůz může kromě bezkonkurenční ceny nabídnout i řadu jiných kvalit. Prodejní čísla mluví za vše.
Dacia Duster 4x4 1.5 dci Artica - hodnocení
komfortní jízdní vlastnosti
dojem robustnosti
vyspělý pohon 4x4
překvapivé dovednosti v terénu
ergonomie ovládacích prvků
chybějí moderní prvky výbavy
zadní bubnové brzdy

