Opel Insignia ST 2.0 CDTI ecoflex: Spořivý cvalík

Současná generace Opelů je pověstná svojí bytelnou, ale tím pádem i poněkud těžkopádnou stavbou, která se neblaze podepisuje na nemalém apetitu přeplňovaných motorů v jakémkoliv jiném než klidném jízdním režimu. Tabulková čísla sice slibují pozitiva a sociální jistoty, když ale takové Insignii BiTurbo jen trochu šlápnete na krk, dokáže spotřeba velmi nemravně vyletět vzhůru.

Opel zákazníkům preferujícím hospodárný provoz na úkor přesvědčivé dynamiky již dlouhá léta nabízí modely s přídomkem EcoFlex, což byl i případ testované Insignie Sports Tourer s naftovým dvoulitrem o výkonu 140 koní.

Ze zvuku pronikajícího do interiéru sice diesel rozpoznáte neomylně, chod motoru je však příjemně měkký a prostý vibrací. Významnou úlohu při honbě za co možná nejnižší spotřebou sehrává výrazně natažený šestirychlostní manuál, přičemž dlouhý není jen šestý stupeň točící ve sto třiceti pouhých 2000 otáček, ale třeba i první dva stupně, což činí vůz při manévrování ve městě poněkud neohrabaným. Směrodatná je zde však především úspora nafty. Při svižném jezdění průměr nepřesáhl šest litrů, s lehkou nohou to jde v exterému i za čtyři a půl litru. Na 1733 kg velmi pěkné výsledky.

Při tom všem je kombík stále pohledným autem, se kterým je radost ukrajovat dlouhé dálniční štreky. Podvozek je i s 18" koly velice plavný bez ohledu na nepřítomnost příplatkových nastavitelných tlumičů. Menší radost nám dělal komplikovaný infotainment.

Názor autora

Úsporná verze Insignie ST sice neoslňuje dynamikou, kterou notně ztěžují hodně natažené převody, na oplátku však získáte luxusní kombi, kterým se příjemně cestuje a nemusí často k čerpací stanici – naopak. V interiéru po loňském faceliftu výrazně ubylo tlačítek, ani překombinované ovládání dotykového displeje ale není to pravé ořechové.