Mercedes-Benz C 200: Benzinový konzervativec

Vzáplavě novotvarů, které rychlostí smršti postihují německé prémiové značky, je Mercedes-Benz třídy C důležitým ostrůvkem jistoty pro konzervativní zákazníky. Benzinový základ není vozem pro velké flotily, jeho ideální cílová skupina sestávající z klidných řidičů za něj však bude moci s radostí vyměnit již dosloužilá starší céčka s obdobným pohonem.

Pohonnou jednotkou je nenápadný turbobenzin těžící z objemu dvou litrů obstojných
184 koní. To je v měřítcích Mercedesu tak akorát na pohodové jezdění s dostatečnou výkonovou rezervou pro bezpečné předjížděcí manévry. V nižších otáčkách je motor takřka nehlučný, nad 4000 otáček umí lehce zavrnět, uhlazeným charakterem ale sportovní choutky rozhodně nepodněcuje. Svým dílem k tomu přispívá i v mercedesech dnes už málo vídané manuální řazení.

Šest dlouhých stupňů myslí na ekologii a činí z céčka úsporného hltače dálničních kilometrů. Zákonné maximum znamená 2400 otáček, což představuje spotřebu šest litrů. Ani v jiných jízdních režimech dvoulitr nepůsobí nenasytně a palivo hltá jen střídmě, o čemž svědčí průměr 7,3 l dosažený po 600 kilometrech svižného jezdění. Již dříve jsme psali, že „železný“ podvozek se pro české silnice hodí o poznání více než vzduchové provedení s airmaticem.

S osmnáctipalcovými koly je jízda komfortní za většiny okolností, přitom však vždy dostatečně jistá a nezáludná. Řízení vás děním pod předními koly příliš neobtěžuje, je však příjemně tuhé a v zatáčkách přesné. Céčko je přesně tím typem auta, s kterým čím déle jezdíte, tím méně se vám z něj chce vystupovat. Cena tomu odpovídá.

Názor autora

Druhé nejslabší benzinové céčko ztělesňuje představy letitých zákazníků značky o klasicky stylizovaném, bytelně postaveném a jízdně důstojném autě. Řadit manuálně v mercedesu je docela fajn, útulný interiér s velkými lesklými plochami asi nebude po chuti každému. Delší převody trochu dusí dynamiku, výhodou je na oplátku úsporný provoz.