Opel Insignia Country Tourer 2.0 CDTI: Vyšší logika

Opel Insignia se coby nástupce modelu Vectra objevil na trhu v roce 2008. Uveden byl opět ve třech karosářských verzích sedan, liftback a kombi, přičemž posledně jmenovaná se vzdala tradičního označení Caravan ve prospěch lépe znějícího Sports Tourer. Insignia byla první zástupce nového designového směru, který do té doby fádní opely dramaticky proměnil. I tato radikální změna pomohla insignii k tomu, že se brzy vyhoupla na přední pozice ve střední třídě a podařilo se jí oslovit i fleetové zákazníky, kteří tvoří nejčastější skupinu kupujících. V dubnu 2012 byla vyrobena půlmiliontá insignia. Do současnosti získala víc než padesát různých ocenění a uspěla i v několika statistikách spolehlivosti, čímž se Opelu podařilo naplnit reklamní slogan Nejlepší vůz, jaký kdy Opel vyrobil.

Čas však zastavit nejde, proto insignia vloni prošla modernizací a z nejlepšího vozu v historii značky Opel se stal nejchytřejší. Když se člověk oprostí od jisté nedůvěry vůči podobným marketingovým proklamacím, v případě insignie to zase příliš velké přehánění není. Výčet úprav a moderních technologií je na poměry neprémiových vozů docela rozsáhlý.

Novinkou je i testovaná poloterénní verze Country Tourer, kterou na první pohled prozrazuje sada plastových doplňků chránících nárazníky, prahy a lemy blatníků. Díky nim se karoserie prodloužila o sedm milimetrů na 4,92 m a běžné kombi Sports Tourer přerůstá o třináct milimetrů (1,53 m) do výšky. Jedině šířka se nezměnila (1,86 m). Poznávacím znakem modernizace jsou i nové světlomety a koncová světla, maska chladiče je nyní širší a níž posazená.

Ještě viditelnější proměnu má za sebou přístrojová deska. Základní tvary se sice nezměnily, vše ostatní je ale jiné. V kapličce se objevil digitální přístrojový štít tvořený velkým TFT displejem, který si může zákazník za 10 000 Kč objednat místo klasického analogového. Velkým a vítaným úklidem prošel středový panel, kde došlo k výrazné redukci ovládacích prvků, což byla velmi kritizovaná záležitost. Pár tlačítek tu pochopitelně zůstalo, nastavují se jimi třeba směr a intenzita proudění vzduchu, zapínání klimatizace, systému stop-start nebo vyhřívání zadního skla. Samotná teplota a intenzita vyhřívání, resp. odvětrávání předních sedadel se ale volí pomocí dotykových plošek. Ty sice vypadají elegantně, nicméně trefit se prstem správně na malý skleněný čtvereček do symbolu trojúhelníku se nám za jízdy napoprvé podařilo jen málokdy.

Nyní se konečně dostáváme k tomu, proč je insignia nejchytřejší Opel. Dostala totiž novou generaci palubního systému nazvaného Intellilink, který sdružuje všechny palubní systémy, jako jsou počítač, audio, nastavení vozu a navigace. K nim navíc přidává funkce související s on-line službami a aplikacemi. Intellilink je unikátní tím, že ho lze ovládat čtyřmi způsoby, které se často překrývají. Jedna cesta do hlubin menu vede přes volant, resp. tlačítka a kolébkové ovladače na pravém rameni. Jsou ale dost drobná, takže za jízdy jsem stejně raději používal osmipalcovou dotykovou obrazovku a pod ní umístěná tlačítka, protože jsou v pohodlném a bezpečném dosahu z místa řidiče.

Hlavní atrakcí intellilinku je však touchpad na středovém tunelu u řadicí páky. Jako první s touto záležitostí přišlo Audi, mezi neprémiovými modely je Opel první. Podobně jako u notebooku se pohybem prstu po plošce ovládá kurzor na displeji, stlačení dotykové plošky funguje (občas i ne) jako klávesa Enter. Na plošku lze psát prstem jednotlivá písmena adresy do navigace či jména, resp. čísla z telefonního seznamu. Spolehlivě to funguje, jenom když auto stojí, za jízdy už systém kostrbaté výtvory občas nepozná. Co se mi ale hodně líbilo, jsou naučené grify, kdy se například pohybem dvou prstů nahoru či dolů plynule posouvá v menu, doleva či doprava se zase ladí rádio. Posunutím tří prstů nahoru se vyvolává paměť, kam lze uložit nejen oblíbené stanice rádia, nýbrž i adresy či telefonní čísla. K dispozici je šedesát volných míst. Je to taková zajímavá hračka, která dokáže ovládání systémů usnadnit a někdy i znepříjemnit. Z hlediska celkové uživatelské přívětivosti jde však jednoznačně o krok kupředu.

Poslední možností ovládání intellilinku je hlas, který však v kombinaci s českým menu v době testu zatím ještě nefungoval. Nicméně podle našich informací už intellilink v současnosti dolaďuje jemné nuance češtiny a již brzy by měl naslouchat řidičovým povelům.

Country Tourer zas až tolik konkurentů nemá, pod milion pořídíte VW Passat Alltrack 2.0 BiTDI DSG (jen s automatem od 954 900 Kč), Subaru Outback 2.0D (od 899 000 Kč) nebo hybridní Peugeot 508 RXH (od 899 000 Kč).

Překvapivě schopný
Opel insignia působí při jízdě dojmem menšího tančíku, vždyť testovaný vůz vážil 1956 kg. Třeba Audi A6 Allroad s 3.0 V6 TDI a automatem je těžší jen o třicet kilogramů. V zatáčkách je však tato hmota překvapivě dobře zkrocená, Country Tourer (ale i běžné insignie) je méně nedotáčivý než minulá generace kombi Sports Tourer. Za to vděčí hned několika faktorům. Základem lepších jízdních vlastností je upravený podvozek, třeba na zadní nápravě bylo upraveno přes 60 % dílů. Blahodárným přínosem je také pohon všech kol, používaný ale již v minulosti. Ten obstarává elektronicky řízená hydraulická lamelová spojka Haldex 4. generace, která nejen že bleskově připojuje kola zadní nápravy, díky řízenému omezování svornosti přímo ve spojce (systém e-LSD) dokonce reguluje točivý moment i mezi zadními koly. Za extrémních podmínek, kdy jsou tři kola na kluzkém povrchu, dokáže haldex krátkodobě přenést na jedno kolo až 100 % momentu.

Dalším pomocníkem je standardně dodávaný adaptivní podvozek FlexRide se třemi možnostmi nastavení (Sport, Normal a Touring), jež kromě tuhosti pérování upravuje i odpor řízení (které se celkově také výrazně zlepšilo), reakce motoru na přidání plynu a funkci čtyřkolky. Třeba ve sportovním programu jde při rozjezdu víc síly od motoru na zadní kola. Rozdíly v komfortu pérování nejsou nijak výrazné, takže ve sportovním módu z vás insignia nevytřese duši. Stejně tak si ani v komfortním programu adaptivní tlumiče neporadí s hlubšími dírami nebo propadlými kanály, obzvláště když jsou na voze velká 18” kola. V ceníku jsme našli i devatenáctky, ty ale nedoporučujeme.

Přestože se Country Tourer tváří outdoorově, světlá výška 12,2 cm (druhá generace Octavie Scout měla 18 cm) jasně říká, že patří na silnici.
Vysoká hmotnost vozu stojí za průměrnou dynamikou (maximální rychlost 205 km/h a zrychlení na stovku za 10,9 s), zároveň má však pozitivní vliv na směrovou stabilitu ve vysokých rychlostech. Ve 160 km/h totiž insignii z přímého směru nevychýlil ani silný vítr.

Motor těžký život má
Naftový dvoulitr má solidní papírové parametry – výkon 163 k a točivý moment 350 Nm, resp. krátkodobě 380 Nm. Jenže proti nim stojí již zmiňovaných 1,95 tuny a zvýšené pasivní odpory pohonu 4×4. Při každém rozjezdu totiž musí hrubě znějící čtyřválec roztočit nejen minimálně dvě nebo čtyři velká kola, ale vždy i dlouhý hnací hřídel. Ve městě se proto při poskakování v kolonách spotřeba vyhoupla až na 9,5 l. Pokud v nich ale nebudete stát pořád, dá se jezdit v průměru za 8 l, a to i díky sériovému stop-startu. Na rozdíl od nejmodernějších jednotek nemá 2.0 CDTI v lásce podtáčení, pod 1200 ot/min se dusí a těsně nad nimi zase nepříjemně duní. I přes neustálou modernizaci není tento čtyřválec obecně zrovna vzorem kultivovaného běhu. Spokojeni jsme nebyli ani s manuální šestistupňovou převodovkou. Řazení je totiž dost tuhé a při změně ze čtyřky na pětku páka často zadrhává, takže se musí hodně vychýlit doprava.

Mimo město motor spotřeboval v průměru kolem šesti litrů. Silnou disciplínou insignie jsou dálniční přesuny, kde se projeví čistá aerodynamika vozu. Při tachometrových 130 km/h si motor, který na šestku točí 2200 ot/min, vystačí jen se sedmi litry. Ve 140 km/h se spotřeba zvýší asi o tři deci. Celkový průměr se nakonec zastavil na 7,8 l, což je sice v rámci třídy víc než je zvykem, na tak těžký kolos to zas vlastně natolik špatný výsledek není.

Dobré zprávy
Pravidelný servisní interval Insignie 2.0 CDTI činí 30 000 km nebo dva roky podle toho, co nastane dřív. Do 100 000 km tak insignia navštíví plánovaně servis celkem třikrát. Prohlídky jsou rozdělené na malé a velké, vždy při nich dochází k výměně oleje. Menší prohlídka stojí v průměru 3960 Kč, větší 7133 Kč. Celkem tak zákazník zaplatí lehce přes patnáct tisíc korun, což jsou v rámci střední třídy velmi příznivé ceny. K dalším benefitům insignie patří šestiletá základní garance, která je pochopitelně podmíněna pravidelným servisem vozu. Na lak Opel poskytuje dvouletou záruku, proti prorezivění činí standardních dvanáct let. Průměrná sazba za hodinu práce činí v síti necelých 850 Kč.

Prémiové pocity
Vnitřní prostor Opelu Insignia má dvě tváře. Zatímco vpředu se člověk cítí jako král, protože místa je dost, na zadních sedadlech by to mohlo být lepší. Na nedostatek životního prostoru si nikdo vysloveně stěžovat nebude, vzhledem k vnějším rozměrům vozu – na délku totiž měří téměř pět metrů a ani rozvor 2,74 m není zrovna málo – bychom však očekávali víc. Ke všemu relativně malá prosklená plocha zadních dveří vyvolává v kombinaci s tmavým čalouněním stropu lehce stísněnou atmosféru. Tu se v našem případě trochu snažilo zahnat čalounění béžovou kůží, jehož kvalita snesla srovnání i s mnohem dražšími prémiovými vozy. Pochvalu zaslouží také ostatní materiály použité v interiéru, který se tváří opravdu velmi hodnotně a prémiově. Jen slova chvály zněla v redakci na přední ortopedická sedadla, každému vřele doporučuji si za ně připlatit (8100 Kč). Pohodlně se ale sedí i vzadu, opěradla totiž mají optimální sklon a sedáky tu správnou délku. Škoda jen, že chodidla nejdou pořádně zasunout pod přední sedadla.

Plasty coby výbava
Opel insignia má pět základních stupňů výbavy Insignia, Edition, Active, Sport a Cosmo a dvě specifická provedení OPC a nově Country Tourer. To vychází ze stupně Edition a s 2.0 CDTI 163 k stojí se slevou 783 900 Kč, což je o 60 000 Kč víc než za běžné kombi se stejným motorem a pohonem všech kol. V ceně dostanete sadu plastových doplňků, zvýšený podvozek, kryt motoru, 18“ litá kola, ztmavená zadní okna a mlhové světlomety. Výbava vozu obecně sice není úplně chudá, nicméně třeba dvouzónovou klimatizaci si musíte koupit, a to buď samostatně, nebo v rámci jednoho ze dvou paketů, kterých má Country Tourer v ceníku osmnáct. Nejdražší položkou v ceníku je za 129 000 Kč jemná kůže Brandy, kterou měl i testovaný vůz.

Závěr

Myslím si, že oplastovaná kombi již vyšla z módy, navíc Country Tourer nenabízí mimo silnici o moc víc schopností než běžné kombi s 4×4. Modernizace insignie zlepšila jízdní vlastnosti a přinesla vydařený infotainment, bohužel ale nezmenšila hmotnost, která je příliš vysoká.