Dacia Sandero 0.9 TCe Arctica - Perla v bižuterii

Není to tak jednoduché ani jednoznačné. Když jsme se vás na našem Facebooku zeptali na názor, setkali jsme se s reakcí, že je lepší koupit starší vůz než novou Dacii. Jenže rumunská automobilka se snaží. Zavítat do showroomu a nechat si udělat nabídku stojí za to. Proč? Akční nabídky Dacie nejsou k zahození. Třeba ta, která běží od 1. dubna, nabízí záruku na vůz pět let, nízké úroky, pokud vůz koupíte přes Dacia Finance, a k tomu ještě balíček výbavy zdarma. A to už je důvod, proč o Dacii vůbec uvažovat.

Pokrok?

Sandero je nízkorozpočtový vůz – to si uvědomují úplně všichni. Ani těmto vozům se však nevyhýbají facelifty, i když  v tomto případě je jejich smysl omezený. O nově dostupných technologiích nemůže  být stejně řeč. Ani z nových materiálů uvnitř vozu si nikdo na zadek sednout nemůže – pořád je to to nejhorší, co je vůbec možné pořídit. Hlavním smyslem je tak vnější design vozu, který se docela povedl. Auto v metalíze (příplatek 10 000 Kč) vypadá docela hezky, nový a svěží design rozhodně neurazí.

Tady všude se šetřilo

Po usednutí do vozu si potvrdíte předpoklad, že sedíte v laciném voze. Na druhou stranu si pak řeknete, že auto za čtvrt milionu už by mohlo vypadat o něco lépe. I když je to oproti minulé generaci posun vpřed, všude narazíte jen na tvrdé plasty, které si rády zaskřípou. Nepohodlná sedačka s krátkým sedákem dává jasně najevo, že Sandero je stvořené pro krátké cesty. Volant je nastavitelný jen výškově, komfortní pozici za volantem tak jako tak nenajdete. Nutno však přiznat, že na 10minutové cesty „okolo komína“ to zase tolik nevadí. Hodně zamrzí samotný volant – má velký průměr, ale tenký věnec, navíc potažený kůží nepříliš valné kvality – na dotyk příliš příjemná opravdu není. Udělat lepší volant by přece nemuselo stát o nic víc!
Posaz na zadních sedačkách je příjemnější – sedáky jsou delší. Ale místa není na rozdávání a kvalita sedaček patří vůbec k tomu nejhoršímu, na co můžete narazit – s tím je třeba počítat. Opět záleží na způsobu užívání auta – denně najezdíte 20 minut? Pak nad kvalitou mávnete rukou. Pokud vás ale čekají dlouhé cesty, vybírejte jinde. O to více překvapí přítomnost tempomatu v testovaném voze.

Perla z Francie

Vyrobíte nízkorozpočtový vůz se základní cenou pod 160 000 Kč. A k němu nabídnete moderní agregát, za který si bude majitel muset připlatit 28 000 Kč? Tento postup příliš nechápeme, ale budiž.
Motor dokáže s pod tunu vážícím Sanderem pořádně zacvičit. Tříválec po nastartování neběží právě hladce, a dokonce si při akceleraci i rád vynechá, ale jakmile se zahřál na provozní teplotu (která není nijak indikována), tak už nám dělal jen radost. Pod 2000 otáček za minutu po něm nic nechtějte, to bude důrazně protestovat, ale jinak táhne silně a ochotně, vozu poskytuje velmi slušnou dynamiku.
Jezdit za udávanou spotřebu (5,0) nebude při sebeovládání velký problém, i s těžkou nohou jsme se nedostali přes 6,5 litru benzinu na 100 km. Tenhle kousek se Renaultu skutečně povedl a nás nadchl. Jenže pak právě upřete zraky do ceníku a zjistíte, že atmosférický 1.2 16V sice má o 11 kW méně, ale ušetříte 28 tisíc. Pokud budete argumentovat nižší spotřebou turbomotoru, měli byste vzít v potaz také verzi na LPG, která pořád vyjde o 8000 Kč levněji a s přimhouřeným okem jezdí LPG za polovinu. Posledním argumentem pak může být vyšší výkon a lepší jízdní zážitek – ale kdo si koupí Sandero kvůli jízdním zážitkům?

Naměkko

Když začnete pátrat v rodokmenu Sandera, dostanete se až do Francie a do roku 1998 ke Cliu II. generace. Nebude tedy těžké odhadnout, jak vypadají jízdní vlastnosti vozu. Díky vyšší světlé výšce je Sandero opravdu hodně měkké a komfortně naladěné. Jako mohykán ve voze přežívá hydraulický posilovač řízení, který ale zase tolik komunikativní není – jak je vůz nedotáčivý, to poznáte i mnoha jinými způsoby.
Na druhou stranu zkuste si novým Golfem GTI přizvednout zadní kolo v zatáčce! Se Sanderem vám to půjde samo. Nad jízdními vlastnostmi všech verzí (i té nejlevnější) bdí stabilizační systém. Ten v autě nemá vůbec žádný přepínač, takže na vypnutí ani nemyslete. Nutno říci, že stabilizace vozu hodně pomáhá. Při prudkých manévrech auto stočí přesně tam, kam řidič ukáže – samozřejmě s mohutným náklonem. To ale platí jen při nízkých rychlostech. Na dálnici vám dá hodně práce udržet auto v klidu. Měkký podvozek doslova plave a krizový manévr při 130 km/h si nechceme ani představovat.

Detaily, co zamrzí

Během testovacího týdne jsme se Sanderem najezdili skoro 1000 km, a to už vyplynou na povrch věci, které opravdu vadí. Hodně rozčiluje směřování vzduchu z větrání – je prakticky jedno, kam je namíříte, stejně fouká všude.
V dešti není příliš příjemné jezdit – účinnost stíračů je bídná, s jejich výkonem jsme byli hrubě nespokojeni. Copak by bylo o tolik dražší dát pořádná ramínka a gumičky? Ani noc není ideální pro ježdění se Sanderem. Výkon světlometů je značně podprůměrný – dálková světla svítí lépe, ale ta zase nemůžete použít vždy. Kliky na dveřích také vypadají jako z retrofilmu. Tento typ jsme už dlouho neviděli – protože jej už téměř nikdo jiný nepoužívá. Otevírání není tak komfortní a také z hlediska bezpečnosti by bylo lepší tento typ konstrukce opustit. Vůbec uvnitř nemáte pocit bezpečnosti a celou dobu si v hlavě říkáte: jen s tímto vozem nebourat. Výsledky crashtestů Euro NCAP zatím nejsou známé, ale upřímně nevěříme tomu, že si Sandero sáhne na 4 hvězdy – v době, kdy 5 hvězd je vlastně standard.
V neposlední řadě vadí hluk ve voze – v nižších rychlostech je to špatně odhlučněný motor, ve středních pak razantně nastupuje aerodynamický hluk – ani jedno není příliš příjemné.

Navigace? Nekupte to!

Chtít v autě navigaci, autorádio se čtečkou USB disků a Bluetooth handsfree většinou znamená vytáhnout z kapsy minimálně 20 000 Kč – případně i několikrát více. Dacia ale úspěšně těží ze spolupráce s výrobcem elektroniky LG. Právě korejská společnost je dodavatelem multimediálního systému, který zvládne vše výše uvedené. Není to žádná dokonalost, ale vše funguje, takže co víc si přát? Navíc cena je opravdu příjemná – za multimediální systém s dotykovou obrazovkou zaplatíte 5800 Kč, pokud chcete i navigaci, je třeba přikoupit mapové pokrytí Evropy za 2990 Kč. Je to rozhodně dobrá investice a k nízkorozpočtovému autu nám tyto ceny korespondují, skvělé! Ovládání pod volantem je navíc identické s tím, jaké používá i Renault, takže nejde o nic špatného. Podle nás je to lepší investice než 9000 Kč za 15palcová kola z lehké slitiny – Sandero opravdu není na parádu.

Kufr nižší střední třídy

Dacia nedělá drahoty a Sanderu dala do vínku solidní zavazadlový prostor. Ten nabízí 320 litrů, a je tedy dokonce větší, než jaký nabízí Fabia. Přístup k němu ale není jednoduchý – a tím nemyslíme hloupý systém, kdy je třeba stisknout tlačítko, které pochází z doby Renaultu 19. Máme na mysli vyšší nakládací hranu. Po složení zadních sedadel sice vznikne hodně velký prostor, na druhou stranu s vytvořeným schodem nic neuděláte. Háčky v kufru jsou hodně fórové a předvídáme jim jen krátkou životnost.

Nové, nebo staré?

Rozhodnout se pro nové Sandero, nebo za stejné peníze koupit raději ojetinu? Vše má svá pro i proti. Pro Sandero mluví možnost jednoduše si zařídit 5 let záruku, úsporné agregáty i nízké náklady na provoz. Pro někoho může být rozhodující, že nové Sandero mu žádný soused závidět nebude a zájem zlodějů také bude mizivý. A pro jízdu na krátké cesty opravdu poslouží dostatečně dobře. Jen je třeba být pečlivý při výběru výbavy. Za cenu testovaného modelu si klidně můžete pořídit nový Peugeot 308 nebo Renault Mégane – a výbava nebude o nic horší. Pokud si vystačíte s výbavou Arctica a atmosférickým motorem 1.2, zůstanete pod hranicí 200 000 Kč, a to není špatná cena.
Proti nákupu hovoří materiály použité uvnitř vozu, ty jsou opravdu bídné. Rychlá ztráta hodnoty vozu a zapomínat nemůžeme ani na značně horší bezpečnost. Pokud tedy hledáte vůz, se kterým denně najezdíte přes 50 km, radíme dát ruce pryč. Pokud vás však čekají cesty s délkou nepřesahující 10 km, pak vám může být naprostá většina jmenovaných nedostatků zcela ukradená.