Mitsubishi Outlander 2.2 DI-D Instyle - Samurajův transportér

Úspěch – tak si můžou v Mitsubishi charakterizovat předchozí dvě generace Outlanderů. Na vrtošivém evropském trhu tento vůz uspěl a jeho majitelé si jej pochvalují. I třetí generace tedy má na co navazovat, ale vlastní asijská konkurence je hodně agresivní.

Rodokmenu se zříká

Při pohledu na předchozí generaci Outlanderu uvidíte, že třetí generace
z něj nevychází, změn v designu proběhlo opravdu hodně. Ne každému se musí líbit, přece jen by mělo jít o vůz pro konzervativní klientelu, obzvláště zadní světlomety nám k charakteru automobilu příliš nesedí, ale design je věcí každého z nás.
I co se týče techniky, tak Outlander za sebou pálí mosty. Motor již nepochází od koncernu PSA jako v případě minulé generace, ale Mitsubishi vsadilo na vlastní agregát. A ten se povedl! Maximum točivého momentu je k dispozici od 1500 až do 2750 otáček! Maximální výkon sice přichází již ve 3500, ale až do 4000 otáček motor bez protestů táhne a automatická převodovka si je charakteru motoru vědoma. Kdybychom v rozmezí dvou týdnů neměli k dispozici také Mazdu CX-5 (viz strana 22), pěli bychom na motor ódy. Jenže stejně velký motor od Mazdy si vypomáhá druhým turbem a v reálu je o třetinu úspornější.
Do třetice došlo ke změně pohonu všech kol. Ten se nyní ovládá tlačítkem mezi sedadly. Celkem nabízí kouzelné tlačítko 4WD tři režimy. Klíčový je režim Lock. Ten natvrdo připojí i zadní nápravu, pak rozdělí Outlander točivý moment mezi přední a zadní nápravu 50:50. Vzhledem k povětrnostním podmínkám, které v době testování panovaly, byl toto nejčastěji používaný režim. Auto je při něm velmi klidné, jede suverénně. Je to jedna z klíčových výhod Outlanderu,
u většiny SUV totiž tuto volbu nemáte a o přiřazení zadní nápravy rozhoduje elektronika. I tuto možnost Outlander nabízí – další režimy se nazývají Auto a Eco - oba pracují identicky – připojí zadní nápravu při prokluzu předních kol. Pokud ale víte, že jedete po silnici, kde hrozí prokluz kol, zvolte raději režim Lock. Rozdíly jsou skutečně markantní.

Pro civilisty

Krásně je vidět, jak má Mitsubishi rozdělené portfolio. Přestože Pajero stojí podobné peníze, jeho charakteristika je zcela jiná a Outlander bez mrknutí oka splní nároky na rodinné SUV, které bude přes týden jezdit do školy a do obchodních center a přes víkend se vyšplhá na zasněžené hory. Jeho řízení je velmi jednoduché a příjemné, hlučnost je na únosné míře. Díky automatu a skvěle odladěnému pohonu 4 kol se terénem či sněhem probije i nezkušený řidič.
Právě na automatu však může Mitsubi-shi ještě zapracovat, software převodovky má své limity. Kvůli úporné snaze o nízkou spotřebu nechává motor běhat v nízkých otáčkách, klidně i kolem 1200 ot./min. A to je hodnota, která se motoru nelíbí. Pak stačí jen jemné přidání plynu a hned zběsile podřazuje. Plyn uberete a opět otáčky padají, to příliš komfortní není. Výhodou je, že automat řadí skutečně bleskově a hladce. Díky síle motoru není problém předjíždění ani ve vysokých rychlostech, motor umí opravdu zabrat. Pak ale počítejte se spotřebou nad 10 litrů.

Vstříc světlým zítřkům

Co nechybí, to je luxusní výbava. Páté dveře jsou otevírané elektromotorem, ovládat je tedy můžete z dálkového ovladače. Adaptivní tempomat nefunguje tak skvěle jako třeba u Volva, ale na dálnici ušetří spoustu soustředění. Pádla řazení pod volantem ale považujeme za zbytečnost, převodovka si stejně dělá, co chce. Outlander má skvěle nakročeno. Cena jeden milion korun vypadá vysoká, ale je třeba brát v potaz, že se jedná o vůz v plné výbavě, cena „již od“ je stejná jako u konkurence. Za tyto peníze dostanete prostorný vůz, který odveze až sedm lidí, velký zavazadlový prostor a propracovanou techniku, díky které auto nezklame ani na silnici, ani v lehčím terénu.