Mitsubishi Pajero 3.2 DI-D LWB instyle 5AT - Udělám si svou cestu

Jestli se něco Pajeru stále skvěle daří, tak to je držení image. Když přijdete k černému autu vyššímu, než jste vy sám, které má černá skla a ostře střižené hrany, uvědomíte si, že z něj máte opravdu respekt. A nemusí v něm sedět ani mafián, ani exekutor. Vnější design se zkrátka povedl na výbornou.

Pro dobrodruhy

Interiér už tak skvěle nevypadá, vzhledem se vrací několik let zpět, ale
u tohoto typu auta je to vlastně úplně jedno. Je stále třeba myslet na to, že to opravdu není leštěnka do města, že to není SUV pro maminky s dětmi – je to čistokrevný off-road, který si budou kupovat řidiči, kteří s ním budou jezdit po loukách, po polích, lesem, bahnem, sněhem, zkrátka všude možně, jen ne po silnici. Pokud máte jen chatu na horách, kde není protažených posledních 500 metrů silnice, hledejte jinde.

Lehké inovace

Technika testovaného vozu vychází z modelu, který přišel na trhy v roce 2000. Co se tedy za posledních 13 let změnilo? Mitsubishi příliš nemění to, co funguje a co si majitelé vozu pochvalují. Za zmínku tedy stojí právě skvělý vzhled a také výkonnější motor. Jedná se o jediný motor v nabídce a papírově vypadá hodně našlápnutě – objem 3,2 litru, výkon 147 kW. I přes velký objem v něm klepou pouze čtyři válce, nikoliv 6, jak by někoho mohlo napadnout. A přestože 147 kW vypadá hodně nadějně, s více než dvěma tunami, které Pajero váží, má hodně práce. Dlouhozdvihová koncepce by se spíše hodila do menšího kamionu. Ostatně tomu odpovídá i její zasazení do vozu. V Mitsubishi se nikdo nenamáhal s odstraněním hluku nebo vibrací, které motor produkuje. Kultivovaný běh bychom si představovali také úplně jinak. Při rozjezdu s automatickou převodovkou máte někdy pocit, že motor každou chvíli zhasne (což se nám také jednou stalo).
To dobré má jednotka ukryto jinde. Věříme, že svému majiteli poslouží stovky tisíc kilometrů bez zvláštní údržby, a pokud budete tahat přívěsy (až do hmotnosti 3500 kg), nebude jeho zátah o nic slabší. Při testování jsme táhli jedno porouchané auto na laně a rozdíl v jízdě byl skutečně minimální. Spotřeba motoru pak odpovídá jak jeho objemu, tak velikosti a hmotnosti auta. Musíte počítat s tím, že 10 litrů je pouze sen.

Superpohon

Jak můžete vidět na fotografii nahoře, vůz je vybaven automatickou převodovkou s pěti rychlostními stupni. Kvůli charakteru auta snad ani nelze převodovce vyčítat její nerozhodnost či zpomalenost. Její silné stránky opět hledejte v dlouhé životnosti a robustnosti. Co je ale pro jízdu v terénu důležitější, to je druhá páčka napravo – tou ovládáte jízdní režimy.
Nové Pajero je vybaveno systémem pohonu všech kol Super Select II. Jednotlivým režimům se věnujeme v samostatném rámečku, zde si shrneme poznatky – pokud jedete po běžně sjízdné silnici, je nejlepší volbou ponechat základní režim 2H. V tomto režimu motor pohání pouze kola zadní nápravy. Jakmile přepnete páčku do režimu 4H (lze provést i za jízdy), připojí se i náhon předních kol – v poměru 33:67 ve prospěch zadní nápravy. Při zhoršených adhezních podmínkách může směřovat až 50 % točivého momentu na přední nápravu. Auto okamžitě ztratí kus ze své dynamiky, razantně vzroste hluk v kabině a nafta z 88litrové nádrže začne mizet ještě mnohem rychleji.

Elektronika pomáhá

Na první pohled to může vypadat, že Pajero neoplývá kdovíjakou elektronickou výbavou. Nikde není hromada čudlíků pro sjetí kopce nebo aktivaci off-road režimu. Hodně elektroniky je ale skryto neviditelně. Skvěle funguje stabilizační systém M-ASTC, který dělá auto ovladatelným i na kluzkém povrchu, což se při hmotnosti vozu a jeho setrvačnosti opravdu hodí. Jak skvěle a bez vašeho vědomí funguje, to zjistíte, až když jej vypnete. A v těžkém terénu můžete naopak rychle veškerou elektroniku vyřadit – a to včetně ABS.

Cesta kdekoliv

Jak tedy vůbec Pajero jezdí? Na silnici je tak trochu neobratné, je vidět, že asfalt mu radost nedělá. Na dálnici bude nejméně dynamickým vozem s výkonem 147 kW.
Když přijde na řadu lesní cesta nebo louka a režim přepnete na 4H, vůz hodně zhrubne, snad až ztraktorovatí, ale záběr se hodně zlepší. Jedete-li na kluzkém povrchu, hned doporučujeme přesunout volič redukční převodovky do polohy 4HLc. Tím dojde k uzavření mezinápravového diferenciálu a jízda se hodně zklidní.
V terénu umí Pajero neuvěřitelně moc. Díky automatické převodovce a sofistikovanému řešení pohonu vám ani nedojde, čím vším projíždíte, protože Pajero vše zdolává s ohromnou samozřejmostí. Nemusíte se bát projet větší kaluží, brodivost je 70 cm. Jezdili jsme cestou necestou a Pajero šplhalo jako kamzík. Byly i kopce, které jsme nezdolali – zde byly na vině obyčejné zimní pneumatiky, které na rozbláceném stoupání neuměly zabrat. Ale to už šlo o skutečné extrémy. Kdo by chtěl po takových trasách jezdit, koupí si poctivé „drapáky“. Trochu limitující je nájezdový úhel – ne ten přední (34,5 stupně), ale zadní (24,5 stupně). Tu a tam se nám podařilo plastový kryt zarýt do země. Je to cena za pětidveřovou verzi vozu (která má sedm míst, třetí řada sedadel je skrytá pod podlahou). Pokud zvolíte „krátkou“ verzi Pajera, vzroste zadní nájezdový úhel na mnohem příznivějších 34,3 stupně.

Ryzí off-road

Na asfaltovou cestu se podíváte maximálně jednou týdně a zbytek trávíte  na loukách či v lese? Pajero bude skvělá volba, nadchne vás, nezklame a bude sloužit do roztrhání těla (nebo převodovky). Pokud ale uvažujete spíše o SUV, abyste tu a tam vyjeli na chatu nebo na hory, Pajero pro vás bude příliš „syrové“ a hrubé. Nenabídne tak komfortní jízdu, jak očekáváte, a provoz díky vyšší spotřebě nebude právě levný. Pro tyto případy má Mitsubishi v nabídce Outlander, který není tak dobrý v terénu, ale na silnici si s ním dopřejete mnohem více komfortu.
Ačkoliv je zvenku Pajero velké a robustní, s místem uvnitř to tak slavné není. Volant má jen malý rozsah nastavení, místa pro nohy řidiče opravdu není mnoho. Také na šířku je místa tak akorát, hodně prostoru zabírá středový tunel. Zadní cestující si budou stěžovat hlavně na prostor pro nohy – pod přední sedačku totiž není možné schovat chodidla.