Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Autohit
Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Renault Clio Energy 0.9 TCe Expression - Přesně v duchu doby

Test

Přeplňovaný tříválec místo atmosférického čtyřválce, navenek velký, ale uvnitř spíše malý. To je stručná vizitka nového Renaultu Clio. Navíc i v řadě jiných aspektů je tato novinka obrazem dnešní doby.

Autor:AutohitFoto:

Clio zastupuje značku Renault v segmentu B již od roku 1990. V něm nejprve doplnilo, později i nahradilo legendární R5, vyráběnou ve dvou generacích od roku 1972. V době premiéry bylo první vydání jednoznačně nejlepším autem své třídy. Snad jen Fiesta 3. generace spolu s Peugeotem 205 se Cliu v některých oblastech vyrovnaly, ale opravdu jen v některých...Druhá generace z roku 1998 přinesla novou techniku, avšak v kontextu doby již tak pokroková nebyla. Na druhou stranu, třeba bezpečnost tehdy velice posílila. Tento vůz byl prvním zástupcem své třídy se 4 hvězdičkami v testech Euro NCAP. V roce 2005 následovala třetí generace, která opět stavěla na pokroku. Ten vzápětí ocenila i porota volící Evropský vůz roku 2006. Letošní Clio sice staví na technice předchůdce, avšak úprav je tolik, že lze říci, že jde o zcela nový vůz. Ostatně, to, že dnes automobilky u nových modelů využívají základy (rozuměj platformu) předchůdce, je docela běžné. Právě ta je tím, co je na autě nejdražší. Pokud předchozí model plní Euro NCAP na 5 hvězdiček, pak není důvod platformu po úpravách opětovně do služby nepovolat.

Nový směr

Nové Clio přiváží také zcela nový designový směr, který časem jistě převezmou i další modelové řady. Na první pohled vůz upoutá svojí přední částí. Zatímco v 80. letech logo Renaultu člověk aby na vozech pohledal, na novém Cliu je tomu přesně obráceně. K jaké značce vůz patří, se už nesplete snad nikdo. Osobně se však přimlouvám za o špetku decentnější propagaci značky na novém modelu... Aspoň že svítilny typu LED pro denní svícení jsou součástí výrazné masky u všech verzí bez příplatku.
Z bočního profilu si nelze nevšimnout provedení vnějších klik druhého páru bočních dveří. Hlavním důvodem, proč se přesunuly z běžného místa sem, hledejte ve faktu, že nové Clio bude poprvé nabízeno pouze v pětidveřové verzi. Tu dostane i rychlé R.S., tak snad aby jeho majitelům karoserie této ostré verze příliš nepřipomínala běžné provedení „za cenu od“! Podobným řešením proslula Alfa Romeo a následně i Seat. Jistě i z důvodu stejného designéra některých modelů (Walter de Silva). Podobný důvod může mít i výrazně se zvyšující spodní linie oken, čímž Clio v zadní části může v mnohých při jisté dávce představivosti evokovat dokonce i kupé.

Seznam kapitol

Sedíte nízko, ale...

Nárůst rozvoru náprav v porovnání s předchůdcem o 14 mm na výsledných 2589 mm slibuje na papíře mnohé. Třeba to, že by vůz mohl eventuálně suplovat rodinný přepravník. Teprve otevření dveří a posazení se do kabiny přinese vystřízlivění. I za průměrně vzrostlého řidiče se tak pohodlně posadí nanejvýš dítě věku povinné školní docházky. A to spíše prvního stupně. Místa na nohy je prostě žalostně málo. Přitom v minulém Cliu bylo i při kratším rozvoru, jenž je tohoto ukazatelem, prostoru citelně více. Jak je to možné? Vysvětlení je možná jednodušší, než se na první pohled zdá. V minulém Cliu jsme si často stěžovali na snad až příliš vysoký posaz, což se týkalo i ostrých verzí R.S. (Cup). Oč horší to přinášelo pozici za volantem, o to více zbylo prostoru v podélném směru. V novém Cliu sedíte mnohem níže, podobně jako ve velkých vozech prémiových značek. Bohužel tato pozice sezení znamená fakt, že máte dolní končetiny mnohem více natažené, takže v podélném směru je pro zachování žádoucí ergonomie (vzájemná vzdálenost volantu a pedálové skupiny) potřeba mnohem více centimetrů. A zatímco u takového Audi A4 či BMW řady 3 je máte kde brát, v Cliu, patřícím o dvě třídy níže, už ne. A nebo vlastně ano. Na úkor těch, co sedí vzadu...
Součástí výstroje testovaného Clia byl multimediální systém Media Nav, který je ve verzi Expression standardem. V rámci navigace je standardní mapové pokrytí východní Evropy. Za 10 000 Kč získáte Pack City, který měl i náš vůz. Spolu s ním dostanete mapové podklady pro celou Evropu a k tomu navíc zadní parkovací senzory. Zmíněné rozhraní umožňuje připojení USB, Aux i iPod. Pouze CD si nepřehrajete, neboť chybí jeho mechanika. Je otázka, zda to dnes bude někomu vadit. Samotné rozhraní ale pracuje perfektně. Rychle, vše je srozumitelné a přehledné. Zejména japonští výrobci aut by se měli v tomto od Renaultu učit.
Přístrojový štít kombinující různé druhy ukazatelů je věcí vkusu. Přehledný však je. Absenci teploměru chladicí kapaliny supluje příslušná kontrolka „modrý teploměr“, což chválím. Ne všechna auta toto mají. Bohužel kabina vykazuje i některé nedostatky. Předně, ovladač rozvodů vzduchu zakrývá řidiči výhled na některé jeho symboly. Elektricky ovládaná skla předních dveří jsou sice v sérii, avšak k tomu, abyste i u řidiče stáhli okno až dolů, musíte tlačítko držet po celou dobu jeho pohybu. Dvoupolohový systém, který mají i auta z 80. let, si do Clia cestu nenašel. A do třetice, použité obložení palubní desky a částečně i volantu, sázející na lakované plasty, vypadá možná až příliš levně. Obvyklá „renaultí“ karta je u Clia vždy, avšak jen v nejvyšší verzi Dynamique umožňuje dveře otevřít pouhým vzetím za kliku, případně natočit motor, aniž kartu vložíte do jejího slotu. 

Seznam kapitol

Bez přímého vstřiku

Zájemce o zážehové Clio může zvolit jeden z dvojice motorů. Kromě obstarožní, avšak stále dobře jezdící a navíc velmi spolehlivé 1.2 16V z řady D4F je to horká novinka, motor Energy 0.9 TCe. Na starší agregát ztrácí jeden válec, což může do jisté míry vynahrazovat použitím turbodmychadla. Výsledkem je výkon 66 kW při 5250 min-1 a také maximum točivého momentu 135 N.m přicházejících ve slibných 2500 min-1. Z toho by se dalo usuzovat, že silnou stránkou motoru bude jeho pružnost. To však praxe příliš nepotvrdila. Vše začíná podivně mdlou reakcí na přidání plynu. Malý pohyb pravé nohy tak očekávanou akci nevyvolá, větší ale pak již dokáže uspokojit. Překvapivě v nízkých otáčkách sil moc není. Mnohem lepší je to ve středních a úplně nejlepší v těch vyšších. Hlavním rozdílem v porovnání s větším čtyřválcem 1.2 ze stejné řady je absence přímého vstřikování benzinu. V zásadě je tak tento motor prostý jakýchkoliv highlightů. Snad jen to proměnné časování, ale pouze sání, to trochu zachraňuje. Zkombinovat turbo a nepřímý vstřik uměl Renault už na sportovní verzi 21 Turbo z 80. let.
Ač absence přímého vstřiku s sebou nese často zhoršenou dynamiku motoru, tady to až na výjimku zmíněnou výše není rozhodně špatné. Naopak, při řazení ve vysokých otáčkách padají otáčky k nule až překvapivě rychle. Jako na starých motorech to sice není, neb tam ručka otáčkoměru létala jak artista v cirkuse Humberto, avšak kritiku si daná oblast nezaslouží. Že má motor přeplňování, je zřejmé i z nijak velkého rozsahu otáček. Už v nějakých 6100 min-1 vás klepne přes prsty omezovač. Zvláštně poskládané byly převody. Zatímco dvojka se dotočila někam k 85 km/h, točil motor na pětku v režimu našeho dálničního limitu zhruba 3250 min-1. Vzhledem k velikosti motoru by mohl být celkový nejvyšší převod i kratší.
Asi nejvíce se chybějící přímý vstřik projevuje na spotřebě paliva. Na konci testovacího týdne ukázal počítač lehce přes 6 l na 100 km. Pravda, svůj podíl na výsledku měly jednak časté studené starty a jednak i výlet na okresky, kde jsem k tomu, abych dostal podvozek do úzkých musel pedál akcelerace často nemilosrdně tlačit k podlaze. Spotřeba by, i navzdory napsanému, mohla být tak jako tak cca o 0,5 l nižší.

Seznam kapitol

Fantastické řízení

Tím nejlepším je ovšem na Cliu podvozek. Stížnosti na omezený komfort na krátkých nerovnostech se jistě i zásluhou vysokých pneumatik (185/65 R15) nepotvrdily. Jedinou výraznější chybou tak byla lomozivost šasi. Jako by měl vůz vůle v čepech či uložení tlumičů zadní nápravy. Ani jedno by ale nemělo vzhledem k počtu najetých km připadat v úvahu. 
Co mě ale dostalo, bylo právě řízení. Tak citlivé, přesné a přitom pracující bez rázů a navíc bez negativního dopadu na rejd předních kol. Zde se jasně projevila proměnná strmost jeho převodky, kdy se reakce na řízení směrem k dorazům zrychlují, takže vůz nabízí v ostrých zatáčkách perfektní ovladatelnost. Dokonce takovou, že ubrání plynu zapojí do akce zadní nápravu. K jejímu vybočení sice nedojde, neboť bdělé nevypínatelné ESP nic takového nedovolí, ale přesto to úsměv na tváři vášnivého řidiče vyvolá. Popsaným chováním se tak Clio dost odlišuje od jiné francouzské novinky, Peugeotu 208. U něj na první otočení volantu vůz reaguje jak zběsilý, avšak při potřebě dalšího zatáčení se již chová dosti vzpurně, Clio nabízí přesně opačný projev, dobře známý z rychlých předokolek minulosti. A to alespoň mně vyhovuje více.           

Seznam kapitol
+
skvělá ovladatelnost/jízda
pozice za volantem
překvapivý motor
vzhled
vynikající řízení
cena
-
lomozivý podvozek
laciné některé detaily
prostor vzadu





Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: