Mini Cooper Cabrio: Vystrčené růžky
Zejména v zatáčkovitých pasážích umí Mini Cooper Cabrio díky agilnímu podvozku vystrčit růžky. Na nějaké ďábelské orgie to však není.
Dvacet sekund a nebe nad hlavou mám volné. Plátěná střecha Mini Cooperu se vyskládala za zadní sedačky, stopky měřící čas, který posádka stráví jízdou bez střechy, se rozeběhly. Vyrážím. Hned po
prvních pár zatáčkách se začnu usmívat, to když miník krásně, skoro až s přehnanou náruživostí, poslouchá pokyny volantu a „padá“ do zatáček. V tomhle ohledu působí podvozek
suveréněji, než u nadupaných verzí, u nichž se výkon motoru více blíží limitům.
Extravagantní, ale pro mini již dlouhodobě běžný interiér.
Praktičnost nikdy nebyla součástí DNA vozů Mini a u kabrioletu je to samozřejmě ještě umocněné. Kufr s malým vstupním otvorem pojme tak akorát jednu střední tašku, zadní sedadla jsou spíše provizorní či vyloženě dětská a přes staženou střechu je dozadu omezenější výhled. Jenže přesto všechno mi můj prvotní úsměv na rtech během celé vyjíždky nezmizel. A to je přesně ten důvod, proč má Mini moje sympatie.
Jako do tanku malý kufr s malým vstupem. Zkrátka mini.
Testovaný vůz: 681 450 Kč
Se střechou to u vody jaksi není ono. Sympatické je, že je plátěná.
Závěr
Za zábavným podvozkem trochu pokulhává dynamika motoru, který ani není kdovíjak úsporný, nicméně jako celek je mini bez střechy příjemným společníkem pro městské ježdění přes týden a pro výlet za město o víkendu.
Celkové hodnocení
| design |
| agilita podvozku |
| řízení |
| městské rozměry |
| omezenější elasticita a dynamika |
| spotřeba |
| praktičnost |
| cena |
