Mercedes-Benz A 250 Sport: WOW efekt

Tímto způsobem lze ale částečně kvantifikovat jediný, byť značně subjektivní ukazatel. Styl. Je tedy jasné, že právě jeho má nejmenší mercedes požehnaně. Ostatně cílovou skupinou jsou převážně mladí, dynamičtí lidé, kteří si potrpí na stylové věci. K potěše značky musím hlásit, že o jejich nejnovější dítko jevili zvýšený zájem i nemladí a od pohledu nepříliš dynamičtí… Což o to, vrcholný model řady vypadá velmi lákavě. V klasické stříbrné barvě vyniknou fluidní linky na bocích, efektní LED světlomety a s paketem AMG i nazlobený výraz. Upravené nárazníky dodávají vozu vizuální dynamiku a speciálně zadní část evokuje dojem závodního speciálu – dvojice koncovek vykukující z „difuzoru“ si o připomínku DTM vysloveně říká. Dokonce se na první pohled zdá, že vůz se drží tradiční koncepce své značky, a má tedy pohon zadních kol, což mimochodem docela slušná část dotazujících se předpokládala.

Středobodem interiéru je displej systému Comand, tedy navigace a infotainmentu, ovládaný kovovým otočným ovladačem na středové konzole. Módní design tabletu skoro navádí k tomu, vzít si jej s sebou do kapsy, je zde ale napevno. Menu je intuitivní a bez zbytečného tápání najdete potřebnou funkci, mapové podklady jsou graficky povedené a displej čitelný i na slunci. Doplňuje jej monochromatický bráška mezi designově výraznými přístroji v kapličce palubní desky. Ten již grafikou neohromí, ale ovládání z volantu je opět přehledné a nekomplikované.

Tu bych ostatně očekával i po jízdní stránce, byť nádherná příplatková osmnáctipalcová kola dávají tušit, že na komfortní notu mercedes tentokrát nezahrál. A vskutku, odpružení je tuhé a na našich silnicích dá posádce vychutnat každý výmol měrou vrchovatou. Ale což, jde o vrcholný model se silným motorem, obětování komfortu na oltář sportovního projevu tak lze pochopit i odpustit. Či? Šlo by, kdyby při sportovní jízdě áčko excelovalo. Ještě než šlápnete na plyn, narazíte na věci, které předznamenávají možné zklamání… Tlačítko ESP nenajdete, musíte listovat v menu palubního počítače, elektrická ruční brzda je schovaná vlevo pod volantem a řízení je přece jen dost lehké. Pneumatiky GoodYear F1 mají neskutečný grip a podvozek ze stabilního vedení nevyvede takřka žádný druh nerovností. Ovšem převodovka bez ohledu na situaci před omezovačem vždy sama zařadí, a to i v manuálním režimu, o tom, že přední kola ztrácejí trakci, vás řízení vůbec nijak neinformuje a bohužel se nedočkáte ani jímavé zvukové kulisy. ESP nejde zcela vypnout, jakkoli se tak tváří… a musím přiznat, že pro jednou mi to není proti mysli. Malý mercedes totiž není, politicky řečeno, zrovna komunikativní, a pokud zaprší, má výrazné problémy s trakcí. Ono poslat na přední nápravu přes 200 koní je vždy ošemetná věc, speciálně bez samosvorného diferenciálu. Přidejte k tomu faktickou nemožnost kontrolovat řazení a velmi ostrý nástup nedotáčivosti a najednou se vždy aktivní elektronický hlídač jeví jako výtečný nápad. Dalo by se pokračovat, ale spokojme se s tím, že sportovní jízda není parketou A 250.

Co v běžném provozu? Když opomenu již zmiňovaný komfort, pak jde o svižný bezproblémový vůz. Hlídání mrtvého úhlu funguje výborně, monitoring bezpečné vzdálenosti také, na couvání si lze připlatit za kameru a bonusem je vzhledem k velikosti ráfků překvapivě dobrý rejd. Výhled vpřed je průměrný, vzad i malou štěrbinou mezi opěrkami nečekaně dobrý. Zklamáním je spotřeba. V průměru testu ukázal palubní počítač nelichotivých 11,2 l/100 km. V tom je ovšem započítána i „rychlostní“ vložka. Na druhou stranu ve městě je opravdu potřeba počítat raději s více než deseti litry, a to i přes rychlý, často aktivní a nijak neobtěžující stop-start. Na dálnici má áčko chvályhodnou stabilitu a řekne si o zhruba osm litrů. O mnoho níže se nedostanete ani na okreskách, záleží především na morfologii terénu.