Hyundai i40 kombi 1.7 CRDi Premium
Do střední třídy nastoupil nový žák, který již nechce mezi premianty sedět jako jeho předchůdce sonata jen jako tvrdé y. Jakou má šanci se aktivně zapojit do kolektivu?
Sedan Sonata byl otloukánkem třídy, který propadal ze všech předmětů, jeho nástupce model i40, to je ale již jiná liga. Po evropském vkusu nejdříve přijíždí coby fešné kombi vyšperkované moderní
technikou, byť high-endové prvky, jako jsou bixenony či odstupový radar, ve svém rejstříku zatím postrádá.
Korejská novinka méněcenností rozhodně netrpí, což ostatně dokládá ambiciózní cena vyšších výbav. Za ty peníze by se ale model i40 doslova rozdal. Vyhřívání volantu a všech sedadel, odvětrávaná
přední, kožené čalounění, samočinný parkovací systém, monitorování tlaku v pneumatikách, elektricky sklopná vnější zpětná zrcátka, to je jen zlomek toho, co testovaná nejvyšší verze Premium nabízí.
Tyto prvky si u nižších výbav většinou nelze připlatit, stejně jako překvapivě pouze u této verze dodávané zadní boční airbagy. Zájemce si navíc oproti evropské konkurenci nemůže vůz sestavit zcela
na míru, k dispozici jsou jen pevně dané výbavové skladby.
Na svoje vnější rozměry model i40 nabízí prostorný interiér. Dlouhý rozvor zajišťuje velkoryse místa pro nohy cestujících vzadu, ti kteří jezdí v superbu, mu mohou závidět i šířku interiéru. Za kvalitu plastů dostává tento hyundai chvalitebně. Až na středový panel, který je navíc pod tlakem kolena trochu poddajný, působí dostatečně hodnotně. Pochvala i40 nemine za celou řadu odkládacích prostor ve snadném dosahu řidiče ani za výborně čitelné přístroje a kvalitní TFT displej (standard obou nejvyšších výbav). Modře podbarvený displej rádia v kontrastu s ním jako by do interiéru nepatřil. To lze za 45 000 Kč napravit navigací s velkou obrazovkou.
Dobře čitelné přístroje potěší, stejně jako vesměs Zezadu má novinka téměř kvalitní plasty. Displej rádia ale budí laciný dojem.
Za volantem se sedí poměrně vysoko a kaplička přístrojů je stejně jako u vozů SUV dosti dole. Vzadu nám zase vadila dosti položená opěradla bez možnosti polohování. Místa je dostatek ve všech směrech, byť dlouháni si budou stěžovat na nízko položenou střechu.
Korejci v případě motorů, a to zvláště vznětových, důsledně sázejí na downsizing. Zatímco zbytek třídy má pod kapotou agregát o objemu 2,0, nebo dokonce 2,2 l, Hyundai servíruje pouhých 1,7 l. To při pohledu na mohutný vůz vzbuzuje rozpaky. Na 1,7 tuny vážící vůz je motor o zdvihovém objemu 1,7 l minimem. I při obsazení pouze řidičem se výkonnější, 100kW verze do 2000 otáček potýká s nedostatkem síly. Oproti slabšímu provedení totiž neservíruje svůj točivý moment již od 1250 otáček, ale až od dvoutisícové hranice. Situaci neulehčují ani relativně dlouhé převody šestistupňové převodovky.
Zrychlení z klidu na 100 km/h model i40 zvládá za 10,6 s, což je o 0,5 s pomaleji, než to umí Škoda Superb Combi 2.0 TDI/103 kW, a o 0,8 s pomaleji než Ford Mondeo Kombi s motorem 2.0 TDCI/103 kW, ale překvapivě o 1,0 s rychleji než Opel Insignia ST 2.0 CDTI/96 kW. Subjektivně se ale rozdíl v akceleraci zdá u i40 vzhledem k náběhu křivky točivého momentu ještě větší, a to zejména při plném zatížení vozu. Rozjezdy tedy nejsou zrovna parketou tohoto modelu, elasticita ze středních rychlostí je ale již dobrá. Jakmile se hyundai dostane do tempa, bez problémů dokáže na dálnici držet krok i s mnohem silnějšími vozy. Kdy by chtěl výkonný vznětový motor, který jde navíc dobře odspodu, měl by si počkat na avizovanou dvouturbovou verzi.
Po akustické stránce je agregát velmi dobře utlumený a prostý vibrací, ani na dálnici o něm téměř nevíte. A spotřeba? Námi naměřených 6,5 l/100 km je uspokojivým výsledkem, byť na hony vzdáleným od normovaného průměru 4,7 l/100 km. Nějakou tu desetinku dolů lze stáhnout, pokud investujete 7000 Kč do systému stop-start.
Přes evidentně komfortní zaměření působí model i40 v zatáčkách jistě. Řízení je nastavené tak akorát, aby měl řidič pocit dostatečné vlády nad vozem a současně se cítil relaxovaně. Pochválit musíme i účinné a citlivě zpomalující brzdy. Ta elektronická ruční ale občas při rozjezdu stávkuje. Pohodlí na palubě umocňuje nízký hluk, standardní 18palcová kola navíc tlumí nerovnosti tuzemských silnic velmi statečně. Posádka je ušetřena otřesů, nerovnosti registruje spíše sluchem. Větší poddajnosti lze ale dosáhnout se 17palcovými koly, na nichž jezdí o stupeň níže situovaná a o 50 000 Kč levnější verze Style, která asi bude takovou zlatou střední cestou.
Na jedné straně se drahé verze vyplatí díky superbohaté standardní výbavě, kterou zavedená konkurence nenabízí. Na druhé straně, pokud nějaký ten prvek výbavy oželíte, v cenové hladině 750 až 800 tisíc korun již máte ve střední třídě hodně na výběr. VW Passat Variant 2.0 TDI/103 kW Highline přijde na 747 000 Kč, bohatě vybavený Ford Mondeo Kombi 2.0 TDCI v top verzi Enterprise stojí 809 490 Kč, Opel Insignia ST 2.0 CDTI/96 kW Cosmo přijde na 779 900 Kč a za Škodu Superb Combi 2.0 TDI/103 kW Elegance necháte u prodejce 813 900 Kč. Vesměs fleetoví zákazníci asi kvůli i40 nezačnou hned horečně opouštět svá mondea, passaty a superby, taková Mazda 6 Wagon (2.2 MZR-CD/95 kW, TE Plus, 792 900 Kč) či Toyota Avensis Kombi (verze 2.0 D-4D Business Plus/93 kW za 694 900 Kč, vyšperkovaná 2.2 D-4D/110 kW Premium za 864 900 Kč) by ale již brzy mohly mít pořádný problém.
Zavazadelník svými 0,553 m3 představuje solidní průměr, fixační posuvný systém je u nejvyšších verzí standardem. Opěradla se nesklápí do roviny. S krycí roletkou se manipuluje snadno.
Celkové hodnocení
využití obestavěného prostoru |
design |
přesné řazení |
příznivá spotřeba |
akustický komfort |
komfortní odpružení |
účinné brzdy |
hodně odkládacích prostor |
5letá záruka |
do 2000 otáček prodleva motoru |
podsvícení rádia |
nepřehledná záď |
lacinější středová konzola |
příliš sklopená opěradla zadních sedadel |
pevně dané výbavy |