Renault Mégane 1.6 dCi 130: Skok vpřed

Srovnání s předchozí generací je pro Mégane vyráběný od roku 2008 drtivé: nový model vypadá, jako by byl rovnou o dvě generace napřed. Má vyváženější proporce, plné a elegantně zaoblené tvary a výrazné rysy. Tím nejzajímavějším detailem jsou tenká a široká zadní světla, která mimochodem obsahují denní svícení. Nový Mégane je tedy za jízdy dobře vidět i zezadu – tuto funkci má jako jediný hatchback, Renault ji představil už u Talismanu, dále se jí může pochlubit jen pár aut, například Audi TT nebo Porsche Macan.

Podobně působivý a promyšlený je i interiér. Vrcholná verze Bose se pyšní celou plejádou zajímavostí – vedle audiosystému Bose (jak jinak...) má plně digitální přístrojový štít, multimediální systém s velkým dotykovým displejem, masážní funkci v sedadle řidiče nebo parkovací kameru a senzory vzadu i vpředu. Přístrojová deska má efektní a funkčně promyšlený design, slabin je jen pár. Třeba loketní opěrka, která se nachází zbytečně vzadu a dá se jen podélně posouvat. Mégane by si také zasloužil delší přední sedáky a více místa pro kolena zadních pasažérů. To první se těžko změní, nápravu druhého nedostatku odstraní verze kombi, která bude mít prodloužený rozvor.

Zavazadlový prostor má slušný objem 384 litrů (včetně schránky pod podlahou). Jeho využitelnost ale omezují dvě věci: vysoká horní hrana nárazníku a schod, který vznikne po sklopení zadních sedadel. Zde však opět platí, že obojí vyřeší verze kombi. Hatchback záměrně rezignuje na soupeření o status co nejpraktičtějšího auta, Mégane ve srovnání s konkurencí klade větší důraz na design.

Nabídka motorů se vyznačuje hned několika zajímavými rysy. Navzdory aktuálním trendům v ní chybí tříválce, zároveň ale nezískáte nic většího než šestnáctistovku. Tento objem představuje základ, pokud stojíte o atmosférický motor (84 kW), který už nabízí jen málokterý konkurent, i naprostý vrchol. Ve druhém případě je řeč o sportovně střižené verzi GT, jejíž motor díky přeplňování dává 151 kW a 280 Nm. Prostor mezi nimi vyplňuje přeplňovaný benzinový čtyřválec 1,2 l o výkonu 74 nebo 97 kW a plejáda známých turbodieselů: 1,5 l dCi s výkonem 66 nebo 81 kW a 1,6 l dCi s 96 kW.

Testovaný vůz pohání naftová šestnáctistovka, která Méganu poskytuje solidní dynamiku – na stovku zrychlí za rovných 10 sekund a nejrychleji jede 198 km/h. Na výkonnou šestnáctistovku to jsou slušné výkony, dvoulitry ale umí předvést přece jen o něco víc. Charakter motoru se proti předchozí generaci změnil k lepšímu. Nástup točivého momentu v nízkých otáčkách je uhlazenější, turbodíra téměř zmizela, a i v otáčkách pod dvěma tisíci síla nastupuje plynule, bez turbodieselového kopance. Mezigeneračně se navíc citelně zlepšilo odhlučnění. Reálná spotřeba je u nezajetého vozu v průměru příjemných 5,5 l/100 km.

Na 17palcových kolech, která jsou pro motor 1.6 dCi standardem, jsou větší nerovnosti cítit, však Mégane hraje spíš na sportovní strunu. Komfort tlumení je lepší než u předchozí generace, s tímto obutím se podvozek chová na rozbité silnici podobně jako u předchůdce se 16palcovými koly. K ideálu má ale také daleko, jinými slovy jedná se o kompromis. Výsledkem je také velmi dobré chování v zatáčkách. Řízení by zasloužilo více zpětné vazby, je ale přesné a ve sportovním nastavení tak akorát tuhé.

Názor autora

Závěr je jasný: nový Mégane znamená výrazný generační skok. Výrazné rysy předchozího modelu zachoval a v mnoha ohledech se zlepšil. Především podstatně lépe vypadá a příjemněji se s ním jezdí. Praktické stránky, například místo na zadních sedadlech, ale odsouvá poněkud stranou, což z něj už z principu nemůže učinit tabulkového vítěze. To však není chyba, je to vlastnost, která dává Renaultu charakter. Francouzi zkrátka vytvořili zajímavé a výrazné auto, které se nesnaží být druhým Golfem.