Jízdní dojmy: Hyundai Tucson 2015

O cenách a nabídce motorů Hyundaie Tuscon, přímého nástupce úspěšné ix35, jsme vás už informovali dříve. Nyní připojujeme první jízdní dojmy nové generace stěžejního modelu korejské automobilky vyráběného v Česku.

Design: bonsajové vydání Santa Fe

Pokud vedle sebe dáte fotku Hyundaie Santa Fe a Hyundaie Tucson, snadno si oba modely spletete. Rozdíly vyplynou na povrch až tehdy, kdy uvidíte Tucsona naživo: je podstatně kompaktnější, jaksi uhlazenější a nutno říct, že také hezčí. Design Tucsonu vzešel z interní soutěže design studií Hyundai v USA, Koreji a Evropě. Všechny tři týmy pracovaly nezávisle, vyhrála nakonec evropská představa.

Vzhled karoserie odpovídá současnému trendu vozů SUV. Důležitým prvkem je klínovitá boční linie, velká kola a nafouknuté blatníky, které opticky odlehčuje plastový lem. Podobně jako Tucson vypadají i jeho přímí konkurenti, Mazda CX-5, Kia Sportage či Honda CR-V.

Zde tedy Hyundai body neztrácí, ale ani nenabírá, protože na první ani druhý pohled nenabízí žádný wow-efekt. Je zkrátka dalším hezkým SUV.

Uvnitř vládne pohoda

Interiér rovněž nevybočuje ze zvyklostí této třídy. Tvary palubní desky lze označit za pohledné, avšak nepříliš zajímavé. Co je důležitější, ergonomie je na výborné úrovni, Hyundai se nedopustil žádných přehmatů co do umístění ovládacích prvků a tlačítek. Zde je znát vliv německého vývojového centra.

Velmi se nám líbilo nejnovější provedení „hyundaího“ infotainmentu s integrovanou navigací od Tom Tomu. Dotykový displej svižně reaguje na pokyny, všechna menu jsou přehledná a navigační pokyny včetně grafiky řazení do pruhů stejně tak.

Z pohledu řidiče je důležité, že sedadlo i sloupek volantu mají dostatečně široké rozsahy nastavení a přirozenou polohu najdou i vyšší postavy. Z vozu je průměrný výhled.

Dovnitř se pohodlně vejdou čtyři dospělí cestující a jejich zavazadla (objem zavazadlového prostoru činí 488 litrů pro verzi s rezervním kolem). Vyzkoušeli jsme krátce i cestu v pěti, kde už se významně projeví omezená šířka v loktech.

Jaký je benzín 1.6 T-GDi s dvouspojkovou převodovkou a dvoulitrový diesel?

Hned po povinném teoretické úvodu vedly naše kroky na parkoviště k verzi 1.6 T-GDi se 7stupňovou dvouspojkovou převodovkou DCT a pohonem všech kol.

Začneme převodovkou. Jde o tříhřídelovou převodovku (dva vstupní hřídele jsou soutředné) se dvěma suchými spojkami a maximálním přenositelným momentem 280 Nm. Hyundai se chlubí, že jde o čistě jeho vlastní konstrukci.

Převodovka při klidné jízdě ničím neobtěžuje, snad jen rozjezdy by mohly být svižnější, ale časem si zvyknete na to, přidat více plynu. Při pokusu o rychlejší jízdu je znát, že do kvalit konkurenčního ústrojí DSG od VW ji ještě přece jen něco chybí – i v režimu manuální volby převodových stupňů řadí relativně pomalu, DSG (například verze DQ200) je svižnější. Nejde však o nic zásadního.

Čtyřválec 1.6 T-GDi/130 kW s přímým vstřikováním paliva je velice kultivovaný, během jízdy ho zaslechnete pouze ve vyšších otáčkách. Od téměř 180 koní jsme ale očekávali více dynamiky, s definitivním hodnocením motoru včetně jeho spotřeby však počkáme až na redakční test.

Druhá v pořadí byla kombinace motoru 2.0 CRDi/136 kW 4x4 s manuální 6stupňovou převodovkou. Díky síle 400 Nm nabízel vůz o poznání více dynamiky, která se projevila nejvíce při rychlostech nad 100 km/h, kdy motor zatahoval skutečně velmi statečně. Víc výkonu po SUV segmentu C asi nikdo požadovat nemůže, takže prozatím prohlašujeme tuto motorizaci za ideální.

Krátce jsme tento motor vyzkoušeli i v kombinaci s automatickou 6stupňovou převodovkou, která se nám svým chováním zdála být příjemnější než „dvouspojka“ u benzinového motoru.

Při jízdě jistý, nikoliv však sportovní

Tucson se zaměřuje na kompromis mezi komfortem a jistotou v zatáčkách a bylo by nedorozuměním od něj chtít jakékoliv sportovní výkony. Auto padne rychle do ruky, po pár kilometrech se v něm už cítíte jako doma. Při manévrování ve městě se dobře odhadují rohy karoserie.

Během prvních stovek kilometrů jsme neměli možnost vyzkoušet chování vozu na limitu. Na hladkých okresních silnicích západního Německa se nicméně podvozek Hyundaie Tucson se vzpěrami McPherson vpředu a multilinkem vzadu ukázal v dobrém světle, v utaženějších obloucích se choval stejně příjemně a očekávatelně jako na dálnici při rychlostech nad 160 km/h. Tam bylo třeba ocenit i velmi dobré odhlučnění od obtékajícího vzduchu.

Mírně nás zklamalo řízení, které je typicky „korejsky“ sterilní a při touze po přesnějších průjezdech zatáčkami nepřesné. Nejde však o nic, čeho by si průměrný zájemce o SUV tohoto typu měl všímat.

Pro ukojení závodnických tužeb je tu přece jen možnost zvolit si sportovní mód. Ten ovlivňuje mapování plynového pedálu, tuhost posilovače řízení a činnost automatické převodovky. V zásadě bez něj můžete v klidu žít, protože přináší pouze ještě více odtažité řízení a převodovku řadící zbytečně vysoko.

Pro někoho může být překvapením, že Hyundai má své testovací středisko na legendární Nordschleife. I Tucson si na severní smyčce při vývoji podvozku odjel svou porci několika tisíců kilometrů. Zda to je poznat, si netroufáme hodnotit.

Tucson v terénu? Překvapivě schopný

Součástí testovacích jízd byl i malý terénní polygon, kde jsme mohli vyzkoušet, co všechno Tucson dokáže na suchém podkladu na silničních pneumatikách.

Dokázal toho docela dost. 35stupňový boční sklon, kdy se už celé auto pomalu sune bokem dolů, skutečně není nic, k čemu by se běžný řidič odhodlal bez dohledu instruktora. Tucson zvládl i další nástrahy – prudká stoupání, klesání, křížové přejezdy velkých výmolů i vše ostatní, co můžete vidět ve fotogalerii.

Pohon všech kol využívající mezinápravovou elektrohydraulickou spojku (opět vlastní konstrukce Hyundai) zafungoval ve všech situacích přesvědčivě. Ač Tucson v žádném případě není off-roadem, dokáže si poradit s lecčíms a podobně jako u konkurenčních SUV jsou pro něj limitujícím prvkem hlavně použité pneumatiky (a míra kluzkosti podkladu).

Výbava na úrovni, včetně LED světlometů

Hyundai Tucson nabízí široké spektrum základní i příplatkové výbavy. Testované vozy byly naspecifikovány, tak říkajíc, až „po strop“, takže jsme mohli v 30stupňových vedrech s potěšením využívat krom klimatizace například systém odvětrávání předních sedadel.

Ve výčtu bezpečnostní výbavy najde zákazník vše důležité: automatický parkovací asistent, asistent jízdy v pruhu, rozpoznávání dopravních značek, nouzový brzdný asistent či sledování mrtvého úhlu.

Zřejmě jediný zásadnější nedostatek v dvoustránkovém ceníku je chybějící adaptivní tempomat, naopak překvapením je přítomnost LED pro potkávací světla.

Technické údaje: Hyundai Tucson 1.6 T-GDi DCT 4WD

Délka x šířka x výška: 4475 x 1850 x 1645 mm
Rozvor: 2670 mm
Objem zavazadlového prostoru: 488 l (vč. rezervy)/ 513 l (s dojezdovou sadou)
Pohotovostní/užitečná hmotnost: 1534 kg/656 kg

Motor: zážehový řadový čtyřválec
Zdvihový objem: 1591 cm³
Maximální výkon: 130 kW
Maximální točivý moment: 265 Nm
Převodovka a počet stupňů: dvouspojková automatizovaná, 7

Poháněná kola: všechna
Maximální rychlost: 201 km/h
Zrychlení 0 - 100 km/h: 9,1 s
Průměrná spotřeba: 7,5 l/100 km

Názor autora

Hyundai Tucson se může stát černým koněm SUV segmentu C. Je elegantní, moderní, nabídne dostatek vnitřního prostoru, uspokojivé jízdní vlastnosti, bohatou výbavu a nadprůměrné odhlučnění. Chybí mu více osobitosti, design exteriéru i interiéru je příliš zaměnitelný. Otazníky zatím visí nad pohonnými jednotkami, jejich dynamikou, spotřebou a součinností automatickými převodovkami. Ceny Tucsonu jsou sebevědomé a až redakční test ukáže, jestli je jeho sebevědomí oprávněné.