Kanadsko-amerických závodů se účastnilo mnoho značek, ale jednoznačně nejvíce byl vidět McLaren. Závodní stroje nebyly svázány prakticky žádným nařízením, a pokud prošli bezpečnostní přejímkou, mohly mít klidně i tisíc koní. A také měly!
McLaren se rozhodl vzdát hold tomuto podniku edicí pouze jediného kusu modelu McLaren MP4-12C s přídomkem Can-Am.
Unikát vychází z okruhové verze GT3, který dostal aerodynamický paket s technologií z F1. Volně přeloženo to znamená o třicet procent vyšší přítlak, a to zejména díky přednímu karbonovému lízátku, difuzoru ze stejného materiálu a pochopitelně také masivního zadního křídla.
Uvnitř vozu pracuje známy osmiválec o objemu 3,8 s dvojím přeplňováním. Motor má nově naprogramovanou řídicí jednotku a nově vyvinutý chladicí systém. Výkon vyletěl na 630 koní, což z edeice Can-Am dělá nevýkonnější model MP4-12C vůbec.
Uvnitř dvanáct set kilogramů vážícího supersportu je minimum luxusních prvků. Okruhové nadšence potěší dvojice Recaro skořepin se šestibodovými pásy či multifunkční volant připomínající ovládací prvek Hamiltonova závodního monopostu MP4-24.
Oranžovo-černá barva evokuje válečné barvy, které používal samotný Bruce McLaren až do své smrti v roce 1970. Škoda, že vznikne pouze jediný kus. Ale co, kdo ví, třeba jich nakonec bude víc...
