Jeep Wagoneer (1962–1991) - Chlapák

Jeep Wagoneer vznikl počátkem šedesátých let u firmy Willys-Overland Motors, jež se počátkem roku 1963 proměnila v Kaiser Jeep Corporation. Tu v roce 1970 převzal koncern American Motors Corporation (AMC), pod jehož křídly se Wagoneer vyráběl do jara 1987. Od roku 1984 pod označením Grand Wagoneer, aby se odlišil od kompaktnějšího sourozence nové generace.
V březnu 1987 získal značku Jeep koncern Chrysler, v jehož barvách se Grand Wagoneer dožil v červnu 1991 zaslouženého důchodu.

Předběhl dobu

„Bláto, hnůj, písek nebo sníh – nic nezastaví váš Jeep Wagoneer s pohonem čtyř kol,“ hlásal slogan z podzimu 1962. Wagoneer jako jediný na trhu nabízel kombinaci prostorného a komfortního kombi se zvýšeným podvozkem a čtyřmi poháněnými koly. Navíc s možností připlatit si za automatickou převodovku. Termín SUV – Sport utility vehicle – tehdy ještě neexistoval, ale Wagoneer jej v předstihu naplňoval.
Wagoneer, jehož nadčasové linie navrhl designér Brooks Stevens (1911–1995), měl robustní obdélníkový rám, rozvor 2,79 m a 4,66 m dlouhou, 1,92 m širokou a 1,63 m vysokou karoserii. V ní mohlo na dvou řadách sedadel cestovat až šest osob. Vpředu uložený řadový šestiválec dával z objemu 3,8 l výkon 140 k (103 kW) a místo standardní manuální převodovky mohl být spojen s třístupňovou automatikou.
Vedle provedení s pohonem čtyř kol, jež mělo standardně obě nápravy tuhé a odpružené podélnými listovými pery, existoval zpočátku i Wagoneer 2WD s pohonem zadní tuhé nápravy a nezávislým zavěšením předních kol na trojúhelníkových ramenech doplněných podélnými zkrutnými tyčemi. Tuto kombinaci mohl za příplatek dostat i model 4WD s pohonem 4x4.
Zákazník mohl volit mezi čtyřdveřovou a dvoudveřovou karoserií, obě měly v zadní stěně jednodílné dveře nahoře opatřené oknem. To se nejprve spustilo do spodní části dveří a ty se pak sklopily dolů až do vodorovné polohy, takže mohly posloužit jako plošina při nakládání zavazadel nebo coby lavička k romantickému posezení při západu slunce.
Wagoneer s pohonem 4x4 byl vybaven přídavnou převodovkou s redukcí, jež se ovládala pákou na středním tunelu. Aby se řidič mohl orientovat i v pustině, byl ve standardní výbavě kompas umístěný na palubní desce.

Stále lepší

Od sezony 1965 se vyráběl jen Wago-neer s pohonem čtyř kol a oběma tuhými nápravami, jehož příď zdobila široká vodorovná maska. Vedle šestiválce byl k mání i výkonnější motor V8, zpočátku 5,3 l a v další sezoně 5,7 l o výkonu
230 k (169 kW). Díky němu vůz o hmotnosti přes 1800 kg vybavený třístupňovou automatikou uháněl na pneumatikách 7,75 x 15“ rychlostí až 170 km/h. Spolykal ovšem přes 20 l benzinu na 100 km, takže mu nádrž o objemu 76 l nadlouho nevystačila.
Vypočítávat všechny motorizace a výbavy, jichž se Wagoneer postupně dočkal, není na této dvoustraně možné, věnujme se tedy jen podstatným momentům z jeho pestrého životopisu.
V roce 1968 byla zastavena výroba vozů s dvoudveřovou karoserií, na scénu se vrátily až o pět let později jako samostatný model Cherokee. V létě 1973 dostal Wagoneer modernizovaný podvozek s předními kotoučovými brzdami a systémem stálého pohonu čtyř kol Quadra-Trac s mezinápravovým diferenciálem.
Omlazený Wagoneer měl standardně motor V8 o objemu 5,9 l a výkonu 198 k (146 kW) spojený s třístupňovou automatickou převodovkou Turbo Hydra-Matic. Za příplatek se montoval i osmiválec 6,6 l, který dával 238 k (175 kW), opět v kombinaci s automatikou.

S viskózní spojkou

Na podzim 1979 prošel Wagoneer další inovací, jež se navenek projevila montáží obdélníkových světlometů místo kruhových. Novinkou byl systém stálého pohonu čtyř kol Selec-Trac s viskózní spojkou.
Selec-Trac rychleji reagoval na okamžitou adhezní situaci a lépe rozděloval točivý moment mezi přední a zadní kola. Řidič pákou na středním tunelu ovládal jen redukci přídavné převodovky.
Dopady druhé palivové krize donutily výrobce vrátit se v sezoně 1980 k šestiválcovému motoru 4,2 l o výkonu 112 k (82 kW), k němuž vedle čtyřstupňové manuální převodovky a třístupňové automatiky nabízel i pětistupňovou ručně řazenou převodovku. Nadále byl k mání i osmiválec 5,9 l, jeho výkon však kvůli emisním limitům poklesl na 155 k (114 kW).
Od léta 1984 se klasický model SJ jmenoval Grand Wagoneer, zatímco jméno Wagoneer převzal nový kompaktnější vůz řady XJ.
Zájem amerických zákazníků umožnil vozu Jeep Grand Wagoneer dožít se počátku devadesátých let, poslední exemplář opustil výrobní linku 21. června 1991. Celkem bylo od roku 1962 vyrobeno přes 450 tisíc vozů Wagoneer a Grand Wagoneer včetně modelů 2WD s pohonem zadní nápravy.