BMW Z1 - Vzpomínka na budoucnost

Počátkem roku 1985 vytvořila automobilka BMW novou entitu BMW Technik GmbH. Interně nesla označení ZT (zkratka slov budoucnost a technika) a měla za úkol na konkrétních projektech zkoušet využití nových materiálů, konstrukčních řešení a metod umožňujících zkrátit lhůty potřebné k vývoji nových vozů.

Auto za miliony

Prvním hmatatelným výsledkem práce šedesátičlenného týmu byl dvoumístný sportovní roadster Z1. Coby prototyp jej v létě 1986 představili novinářům, o rok později vedení BMW oznámilo, že malosériovou výrobu roadsteru hodlá zahájit v červnu 1988. V září 1987 měla „Zet-jednička“ oficiální premiéru na frankfurtském autosalonu. Vyvolala vlnu nadšení, vždyť od roku 1959, od ukončení výroby BMW 507, mnichovská značka roadster v nabídce neměla. Pět tisíc objednávek na vůz, který se ještě nezačal vyrábět, slibovalo úspěch.
Někteří nedočkaví zájemci se pokoušeli koupit vystavený exponát a nabízeli za něj horentní sumy. Vůz však ještě neměl homologaci a navíc – ručně zhotovený exemplář měl hodnotu kolem dvou milionů marek. Nemluvě o tom, že další miliony spolykal ještě nedokončený vývoj.

Jako žádný jiný

Roadster Z1 se v řadě ohledů odlišoval od tehdy vyráběných sportovních vozů. Jeho základem byl samonosný skelet z ocelových výlisků, jenž jako celek prošel žárovým zinkováním. To zvyšovalo nejen jeho odolnost proti korozi, ale také tuhost.
Do skeletu byla vlepena podlaha z kompozitních materiálů, jež byla v zadní partii směrována vzhůru. Pod ní byl napříč uložený tlumič výfuku ve tvaru obráceného křídla, nad nímž proudil vzduch a přitlačoval tak vůz k silnici. Povrchové panely karoserie byly z plastů, originální řešení představovaly dveře, jež se spouštěly dolů do zvýšených prahů. Před spuštěním dveří bylo třeba do nich stáhnout bezrámová boční okna. Dveřmi pohybovaly elektrické servomotory prostřednictvím ozubených řemenů. Milovníci čerstvého povětří mohli jezdit jakoby bez dveří.
Palubní deska byla naopak konvenční, v „kapličce“ měla vlevo rychloměr se stupnicí do 240 km/h a vpravo otáčkoměr cejchovaný do 7000 min-1, zcela vlevo byl menší palivoměr a zcela vpravo teploměr chlazení.
Řadový šestiválec OHC o objemu 2,5 l a výkonu 170 k (125 kW) byl uložen podélně za přední nápravou, přes pětistupňovou manuální převodovku poháněl zadní kola. Ta byla nezávisle zavěšena na kombinaci horních příčných a spodních podélných ramen, přední náprava pocházela z řady 3. Samozřejmostí byly stabilizátory na obou nápravách.
Šestnáctipalcová kola nesla pneumatiky 225/45 ZR 16, brzdy byly kotoučové, přední s vnitřním chlazením. Hmotnost vozu byla téměř ideálně rozložena v poměru 49:51 % na přední a zadní nápravu.

Předčasně do důchodu

Výroba roadsterů Z1 se začala jen pozvolna rozbíhat koncem roku 1988, řadoví zákazníci se svých vozů dočkali až na jaře 1989. Brzy se ukázalo, že stovky objednávek podali spekulanti, kteří chtěli vydělat na nedostatkovém zboží. Ale přepočítali se.
V roce 1989 výroba dosáhla 2400 roadsterů a v roce následujícím překročila 4000 kusů, takže se trh nasytil. Za 80 000 marek (a v roce 1990 za 89 000 DM) nebyl roadster levnou záležitostí, čtyřmístný kabriolet BMW 325 i se tehdy prodával za 53 000 DM, dvoumístný roadster Mercedes-Benz 300 SL stál 92 500 DM. Navíc kvalita zpracování Z1 tak docela neodpovídala standardům mnichovské značky.
Výroba roadsterů BMW Z1 byla poněkud narychlo ukončena v červnu 1991, stovky aut poté zůstávaly ve skladech dealerů a ti je postupně se slevou doprodávali. Některé exempláře se dočkaly kupce až po dvou nebo třech letech.