Lamborghini Miura - Z říše snů

Ferruccio Lamborghini vydělal v padesátých letech pohádkové jmění výrobou a prodejem zemědělských traktorů a dalšího strojírenského zboží. Vyrábět sportovní automobily se rozhodl poté, co Enzo Ferrari příkře odmítl jeho připomínky k vozu z Maranella, jenž si pořídil.

S býkem ve znaku

Na podzim roku 1963 byl na turínském autosalonu představen prototyp Lamborghini 350 GTV, zatímco v obci Sant´Agata Bolognese vzdálené 15 km východně od Modeny vyrůstala nevelká, ale dobře vybavená automobilka. V březnu 1964 se v Ženevě představilo kupé Lamborghini 350 GT určené k malosériové výrobě. Mělo vpředu uložený motor V12 o objemu 3,5 l a pohon zadních kol.
Na jaře 1966 převzal štafetu model 400 GT s dvanáctiválcem 3,9 l. Autorem motoru V12 s hliníkovým blokem i hlavami válců a rozvodem DOHC byl Giotto Bizzarrini, který dříve působil u Ferrariho.
Mezitím se v roce 1965 zrodil projekt supersportu s motorem V12 napříč před zadní nápravou. Dva mladí muži před třicítkou s předchozí praxí u Ferrariho, konstruktér Gianpaolo Dallara a zkušební jezdec Bob Wallace, v něm zhmotnili svůj sen o nejrychlejším silničním autě světa, jež by mohlo bojovat i na závodní dráze. S prvním bodem Ferruccio Lamborghini nadšeně souhlasil, druhý rezolutně odmítl.
Nekarosovaný podvozek představili veřejnosti na podzim 1965 na turínském autosalonu, Lamborghini P 400 Miura pojmenované podle španělského bojového plemene býků slavilo premiéru v březnu 1966 v Ženevě. Dvoumístné kupé oblékla karosárna Bertone, půvabné linie navrhl sedmadvacetiletý Marcello Gandini.Malosériová výroba se začala rozbíhat koncem roku 1966, první zákazníci se svých kupé dočkali na jaře 1967.

Evoluce

Miura P 400 vyráběná do prosince 1968 měla dvanáctiválec 3929 cm3 naladěný na 350 k (258 kW) při 7000 min-1. Byl osazen čtyřmi trojitými karburátory Weber a jeho chladicí okruh měl objem 18 l. Motor, pětistupňová převodovka a rozvodovka měly společnou olejovou náplň.
Výborné jízdní vlastnosti zaručovalo nezávislé zavěšení všech čtyř kol na dvojicích trojúhelníkových ramen s vinutými pružinami a tlumiči, samozřejmostí byl příčný stabilizátor vpředu i vzadu a kotoučové brzdy s vnitřním chlazením. Hřebenové řízení bez posilovače vyžadovalo jen 3,25 otáčky volantu mezi krajními polohami. Kupé s rozvorem 2504 mm bylo dlouhé 4370 mm, široké 1760 mm a nízké jen 1050 mm. Přední část karoserie se odklápěla dopředu, celá zadní partie až po bezpečnostní oblouk dozadu. Hmotnost vozu se pohybovala kolem 1000 kg. Na litých kolech s centrální maticí obutých do pneumatik Pirelli Cinturato HS rozměru 205 VR 15 Miura uháněla rychlostí až 280 km/h. Pohled do ceníku z jara 1967 nám prozradí, že ve Švýcarsku tehdy Miura stála 67 000 švýcarských franků, zatímco Ferrari 275 GTB/4 se prodávalo za 54 000 Sfr a Maserati Ghibli za 65 500 Sfr. Pro srovnání: Jaguar E-Type 4.2 byl k mání za 27 900 Sfr. V lednu 1968 se stala hvězdou bruselského autosalonu Miura Roadster Bertone s karoserií bez střechy a bez krytu motoru. Zůstala solitérem, odkoupila ji americká společnost obchodující se zinkem a dala ji přestavět na propagační vozidlo.
Po vyrobení 125 vozů Miura byl koncem ledna 1968 zesílen plech středové části šasi, později přibyly výztuhy, jež zvyšovaly odolnost vozu proti kroucení. Postupně bylo zesilováno i zavěšení kol.
V prosinci 1968 začala výroba modelu Miura S, jehož motor se zvýšeným stupněm komprese dával 370 k (272 kW) při 7700 min-1. Tím se kompenzovala zvýšená hmotnost vozu. První exemplář P 400 S si pořídil zpěvák Frank Sinatra, interiér kupé si dal vyčalounit kůží z divočáka.

Miura SV

V březnu 1971 debutovala v Ženevě modernizovaná Miura SV se zdokonaleným zavěšením a rozšířeným rozchodem zadních kol, objemnějšími zadními blatníky a oddělenou olejovou náplní motoru a převodovky s rozvodovkou, jež mohla být na přání doplněna samosvorným diferenciálem. Dvanáctiválec 3,9 l nyní dával 385 k (283 kW) při 7850 min-1, takže kupé o hmotnosti kolem 1250 kg dokázalo flirtovat s rychlostí 290 km/h a z 0 na 100 km/h umělo zrychlit za 5,5 s.
Do konce roku 1972 vyjelo z továrny 150 vozů Miura SV, o deset víc než předchozího modelu S. Vozů Miura v prvním provedení z let 1966 až 1968 figuruje v továrních záznamech 474, některé ale dvakrát, protože prošly znovuzrozením po havárii nebo při omlazovací kúře. Celkový počet automobilů Lamborghini Miura včetně prototypů a různě přestavěných exemplářů nepřekročil 780 kusů.