Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Autohit
Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Sachsenring P 240

Magazín

09.12.2012

Nejluxusnějším automobilem východoněmecké výroby byl šestiválcový Sachsenring P 240 z let 1955 až 1959. Jeho nemalé ambice se však nenaplnily.

Autor:AutohitFoto:

Rozhodnutí o vývoji a výrobě nového vozu se zážehovým šestiválcovým motorem padlo ve východním Berlíně na podzim 1953. Vedoucí představitelé Německé demokratické republiky chtěli prestiž své země – nebo spíš svého režimu – pozvednout tím, že budou mít vlastní automobil vyšší střední třídy.
Šéf komunistické strany SED Walter Ulbricht osobně trval na tom, že východoněmecký vůz musí překonat západoněmecký Mercedes-Benz 220, a tak konstruktéři dostali za úkol zvětšit objem motoru i rozměry karoserie a původně zamýšlené označení P 200 povýšit na P 240.

V duchu tradic

Budoucí chlouba NDR poněkud paradoxně navazovala na tradice předválečného a válečného Německa. Vůz převzal řadu konstrukčních prvků, mimo jiné poháněnou tuhou zadní nápravu s odpružením podélnými zkrutnými tyčemi, z dříve v Eisenachu vyráběného typu EMW 340, jenž byl přímým následovníkem „bavoráků“ z přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století.
Vývojem a výrobou P 240 byla pověřena továrna ve Zwickau, jež tradičně patřila značkám Audi a Horch, přičemž stylizované H opatřené korunkou zpočátku zdobilo příď nového sedanu. Ten se veřejnosti představil v březnu 1956 na jarním veletrhu v Lipsku pod označením Horch-Sachsenring P 240. Až od jara 1958 nesl na kapotě stylizované S v kruhu a se vzpomínkami na značku Horch se definitivně rozloučil.

Seznam kapitol

Robustní klasik

Sachsenring P 240 byl solidně stavěný 4,7 m dlouhý pětimístný sedan klasické koncepce se samostatným rámem a nezávislým zavěšením předních kol odpružených podélnými zkrutnými tyčemi.
O poháněné tuhé zadní nápravě jsme se již zmínili. Pod kapotu dostal kapalinou chlazený řadový šestiválec 2,4 l o výkonu 80 k (59 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou ovládanou řadicí pákou pod volantem. Na patnáctipalcových kolech dosahoval rychlosti 140 km/h, běžně ovšem spolykal 13 až 15 l benzinu na 100 km, takže v zádi uložená nádrž o objemu 60 l nebyla nijak předimenzovaná.
Ve druhé polovině padesátých let plnil funkci služebního vozu vysokých stranických a vládních činitelů NDR, jezdil i ve službách bezpečnostních složek včetně všemocné Stasi. Na prvomájové přehlídce roku 1956 se poprvé objevily dva čtyřdveřové kabriolety typu P 240, které oblékla legendární drážďanská karosárna KWD – před znárodněním renomovaná firma Gläser.
V roce 1958 pobočka této karosárny sídlící v Radebergu postavila půl tuctu pětidveřových vozů kombi Sachsenring P 240, jež plnily funkci reportážních automobilů východoněmeckého rozhlasu a televize. Pro usnadnění práce kameramanů a reportérů měly ve stropě otvor krytý shrnovací textilní střechou.

Seznam kapitol

Zklamané naděje

Soudruzi z NDR se ve druhé polovině padesátých let pokusili prosadit Sachsenring P 240 jako oficiální služební automobil vyšší střední třídy v zemích východního bloku mimo Sovětský svaz. Doufali, že by se tím jeho výroba mohla dostat na rentabilní úroveň, leč nestalo se.
V přímém srovnání s československým vozem Tatra 603, prostornou pětimetrovou limuzínou se vzduchem chlazeným motorem V8 o objemu 2,5 l v zádi, východoněmecký šestiválec neuspěl.
V roce 1959 – po vyrobení necelých 1400 exemplářů – byla jeho produkce rázně ukončena. Pro výše postavené činitele se do NDR začaly dovážet naše kopřivnické „šestsettrojky“, méně významným funkcionářům musela stačit „legendární“ sovětská Volha GAZ-21 se čtyřválcovým motorem.
Coby podnikové služební vozy, taxíky a policejní automobily ovšem sedany
Sachsenring P 240 ve východním Německu sloužily ještě dlouhé roky.                 

Seznam kapitol
Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: