Aston Martin DB4 - Aristokrat

V předválečných letech proslavily značku Aston Martin hbité sportovní a závodní vozy, jejichž výroba však nebyla rentabilní. V roce 1947 se o její znovuzrození zasloužil podnikatel David Brown (1904–1993). O rok později odkoupil i firmu Lagonda a v roce 1955 karosárnu Tickford, do jejíchž budov v Newport Pagnell postupně přemístil výrobu automobilů obou značek.
V letech 1950 až 1958 se pod značkou Aston Martin vyráběly sportovní vozy DB2 a DB2/4 se šestiválci 2,6 a 2,9 l, v jejichž označení figurovaly iniciály majitele automobilky.

Nová generace
V říjnu 1958 byl představen vůz nové generace, typ DB4. Do vínku dostal řadový šestiválec 3,7 l s rozvodem DOHC a blokem i hlavou válců z lehké slitiny, který navrhl konstruktér polského původu Marek Tadek. Autorem podvozku s nezávislým zavěšením předních kol, poháněnou tuhou zadní nápravou, pérováním vinutými pružinami, hřebenovým řízením a kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech byl Harold Beach.
Tvary čtyřmístného kupé vznikly v milánské karosárně Touring, elegantní linie vytvořil Federico Formenti. Karoserie stavěné technologií Superleggera s lehkými povrchovými díly připevněnými na prostorový rám z tenkostěnných trubek se s výjimkou několika prototypů vyráběly v Anglii.
Kupé s rozvorem 2,49 m a délkou 4,45 m vykazovalo hmotnost 1360 kg, šestiválec o výkonu 240 k (177 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou mu uděloval největší rychlost 225 km/h.
Na podzim 1959 následoval nabroušený a odlehčený model DB4 GT s rozvorem zkráceným o pět palců na 2,36 m, délkou 4,34 m a hmotností 1270 kg. Na první pohled se odlišoval zaoblenou přídí s aerodynamickými kryty světlometů. Šestiválec 3,7 l s trojicí dvojitých karburátorů Weber dával 310 k (228 kW) a odlehčené kupé s ním na drátových kolech s pneumatikami 6,00 – 16 uhánělo přes 240 km/h. Aston Martin DB4 GT mířil mezi elitu: v Německu stál 50 250 DM, kupé Ferrari 250 GT SWB s třílitrovým motorem V12 se prodávalo za 50 275 DM.

Pět sérií
Vozy DB4 se vyráběly do léta 1963 a postupně zaznamenaly řadu dílčích změn. Koncem roku 1960 naběhla druhá série, jež měla kapotu zavěšenou vpředu místo vzadu a dostala větší olejovou vanu motoru. V nabídce se za příplatek objevil chladič oleje a rychloběh. Na jaře 1961 následovala třetí série, jež měla na zadních blatnících trojice malých kruhových svítilen nad sebou.
Od podzimu 1961 se vyráběla čtvrtá série s výraznější mřížkou masky. Spolu s ostřejší verzí motoru Vantage vyladěnou na 286 k (210 kW) si zákazník mohl objednat zaoblenou příď shodnou s modelem GT, poprvé se vedle kupé objevil i kabriolet DB4.
V letech 1962 a 1963 uzavřela kariéru DB4 pátá série vozů s mírně zvětšeným prostorem pro cestující a celkovou délkou 4,57 m. V té době už většina exemplářů s motorem Vantage měla oblou příď se zakrytými světlomety.
Od října 1958 do června 1963 vzniklo přes 1200 automobilů řady DB4, z toho 70 kabrioletů, 140 vozů v provedení Vantage a pouhá stovka zkrácených kupé DB4 GT.
Původně plánovaná šestá série s motorem převrtaným na 4,0 l nakonec debutovala na podzim 1963 pod označením DB5 a proslavila se coby nejoblíbenější vozidlo filmového agenta 007 Jamese Bonda. Ale o tom až někdy jindy.

Zagato
V říjnu 1960 se stalo hvězdou londýnského autosalonu aerodynamické kupé Aston Martin DB4 GT Zagato, které oblékla proslulá milánská karosárna. Designér Ercole Spada navrhl na podvozek s rozvorem 2,36 m oblou 4,27 m dlouhou a jen 1,27 m vysokou karoserii brutálně krásných tvarů.
Použitím hliníkových dílů klesla hmotnost vozu na 1225 kg, výkon šestiválce 3,7 l byl lehce zvýšen na 314 k (231 kW) a dvoumístné kupé flirtovalo s rychlostí 250 km/h.
Několik exemplářů DB4 GT Zagato bylo karosováno v Itálii, další v Anglii, celkový počet vyrobených vozů nepřekročil 19. Navzájem se odlišovaly v detailech, některé se uplatnily na závodních okruzích, jiné zůstaly pečlivě chráněnými skvosty. Dnes je každý z nich vzácností astronomické ceny.