Ford Thunderbird 1955-57

Thunderbird zvaný zkráceně T-Bird vznikl za jeden a půl roku jako odpověď značky Ford na domácí Chevrolet Corvette a importovaný Jaguar XK 120. Designér Frank Hershey, jeden z tvůrců tohoto vozu, po letech přiznal, že se projekt zpočátku rodil živelně, bez požehnání šéfů koncernu. Do vnitřního dvora stylistického centra v Dearbornu tenkrát dovezli roadster XK 120 a brali z něj míry, podle nichž navrhli proporce nového dvoumístného kabrioletu. Zvolili stejný rozvor 102 palce (2,59 m), který měla ostatně i Corvette, polohu volantu i sedadel. Vše ostatní už tvořili sami, přičemž vycházeli z palety komponentů sériových vozů Ford.

Rychle do výroby

Traduje se, že při návštěvě pařížského autosalonu na podzim 1953 obdivoval šéf automobilky Henry Ford II. dvoumístné sportovní automobily evropské provenience a svému doprovodu položil provokativní otázku, proč Ford nevyrábí podobný vůz. Hned po návratu do Spojených států mu předvedli model budoucího kabrioletu v životní velikosti a dosud v tichosti chystaný projekt dostal oficiální posvěcení doprovázené příkazem co nejrychlejší realizace. Koncem února 1954 se Ford Thunderbird ještě v podobě makety představil veřejnosti na detroitském autosalonu, jeho sériová výroba odstartovala v Dearbornu počátkem září téhož roku. Na trh přišel v říjnu, už jako vůz modelového ročníku 1955.
Základem dvoumístného vozu byl robustní obdélníkový rám s centrální vý-
ztuhou tvaru X. Přední kola byla nezávisle zavěšena na dvojicích příčných troj-úhelníkových ramen doplněných vinutými pružinami, vzadu byla poháněná tuhá náprava s podélnými půleliptickými pery. Těsně za přední nápravu konstruktéři uložili motor V8, první osmiválec značky Ford s ventily v hlavách válců a rozvodem OHV, který z objemu 4,8 l dával výkon 193 k (142 kW) a byl spojen s manuální třístupňovou převodovkou, jež mohla být za příplatek doplněna rychloběhem. Brzdy byly bubnové vpředu i vzadu, patnáctipalcová kola nesla pneumatiky 6,70–15. Dvoumístný vůz o hmotnosti necelých 1500 kg dosahoval největší rychlosti přes 180 km/h. Během sezony 1955 si zákazník mohl za příplatek objednat i třístupňovou automatickou převodovku Ford-O-Matic, k níž se dodával osmiválec s výkonem lehce zvýšeným na 198 k (146 kW).

Za plátno příplatek

Thunderbird ročníku 1955 se standardně dodával jako otevřený, s pevnou odnímatelnou střechou. Pokud chtěl zákazník plátěnou skládací střechu, musel si připlatit. Vůz nesoucí jméno bájného „ptáka hromu“, opeřence uctívaného jako vládce deště v Novém Mexiku a Arizoně, se stal hitem. Do konce roku 1954 se prodalo přes 3,5 tisíce vozů, do poloviny září 1955 celkem 16 tisíc exemplářů.

S rezervou na zádi

Do modelového roku 1956 vstoupil Ford Thunderbird v září 1955 s řadou dílčích úprav. Na první pohled zaujalo náhradní kolo připevněné v krytu zvenku na zádi, jinak se ale vnější tvary vozu nezměnily. Jen na předních blatnících všech verzí přibyly větrací klapky umožňující účinnější odvádění horkého vzduchu z motorového prostoru. V odnímatelné pevné střeše bylo nově na každé straně okrouhlé okénko lodního stylu umožňující alespoň minimální výhled šikmo vzad. Vůz dostal dvanáctivoltovou elektroinstalaci místo původní šestivoltové, změnami prošla nabídka poháněcích ústrojí.
Základní model Thunderbird si zachoval osmiválec 4,8 l, ale s výkonem zvýšeným na 200 k (147 kW), opět s třístupňovou manuální převodovkou. Automobily Thunderbird Special vybavené rychloběhem nebo automatickou převodovkou Ford-O-Matic nyní poháněl motor V8 o objemu 5,1 l nabízený s výkonem 215 a 225 k (158 a 166 kW). Tyto vozy už uháněly rychlostí až 200 km/h.
V té době už Thunderbird sloužil jako nositel image značky Ford, jako třešnička na dortu zdobil i prospekty cestovních automobilů Fairlane, Customline a Mainline. „V každém Fordu je kousek Thunderbirdu,“ hlásal dobový slogan.

Kavalkáda koní

V říjnu 1956 přišel na trh modernizovaný Thunderbird modelového ročníku 1957. Dostal nově tvarovanou příď a prodlouženou záď, zadní blatníky ozdobila výraznější „křidélka“. Náhradní kolo se přestěhovalo do zavazadlového prostoru, dřívější patnáctipalcová kola nahradila čtrnáctipalcová obutá do pneumatik 7,50–14. Nová palubní deska byla osazena pěti kruhovými přístroji. Při nezměněném rozvoru byl modernizovaný Thunderbird dlouhý 4,6 m.
Motor V8 o objemu 5,1 l v atmosférických verzích s jedním a dvěma karburátory dával výkon 245 a 270 k (180 a 199 kW), výrobce nabízel i úpravu Racing Kit naladěnou na 285 k (210 k). Za příplatek byla k mání čtyřstupňová manuální převodovka. Během sezony 1957 pak přibyl Thunderbird Special Supercharged poháněný přeplňovaným osmiválcem 5,1 l, který s pomocí kompresoru Paxton dával rovných 300 k (221 kW), takže vůz hravě překonával hranici 200 km/h. Pro závody sportovních vozů NASCAR na okruzích automobilka nabízela nejostřejší provedení o výkonu 340 k (250 kW).
Kariéra dvoumístných vozů Ford Thunderbird skončila na podzim 1957, v polovině ledna 1958 hromem znějící jméno převzal pětimístný 5,2 m dlouhý automobil. Ale to už byl docela jiný příběh.