Autohit
Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Landovská pozvánka na šílený výlet: film Tacho

Rozhovor

30.11.2010

Netradiční rozhovor s rallyeovým závodníkem, autorem nového filmu a také svérázným umělcem Danielem Landou vedl pro Autoprůvodce.cz dobrý znalec jeho osobnosti i díla.

Autor:Jindřich R. KohmFoto:

Daniel Landa (42) je...
Zřejmě vám naskakují stručné, výstižné i zavádějící definice, které tryskají ze všech možných mediálních formátů. Mé objevování Hvězdy Daniela Landy se neslo v duchu vzájemné empatie, a proto tento rozhovor bude jiný, než je obvyklý černo-bílý landovský žurnalistický folklór. U příležitosti uvedení filmu Tacho z prostředí rally do kin si mnoho kolegů z branže mohlo na sedačce spolujezdce při absolvování okruhu utopeného v konopišťských lesích uvědomit, že má tu čest s člověkem s velikým talentem. Letos v seriálu mezinárodního mistrovství České republiky skončil na slušném 15. místě. A to s plným nasazením natáčí filmy, skládá hudbu, texty, nachází si čas i na další dobrodružství, rodinu s třemi slečnami a ještě vede kursy mentálního koučingu hledajícího syntézami různých metod duševní rezervy i u vrcholových sportovců.

Daniela Landu úspěch a sláva nepřivedly na cestu promrhání života ve falešném objetí rockového hedónismu. Mám-li tedy vytáhnout lapidární definici Daniela Landy, pak zní: Daniel Landa je renesanční člověk!

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Jak by jste si přál, aby vaši diváci „četli“ váš nový film Tacho?

„V podstatě nejdůležitější myšlenkou filmu, se kterou žijeme dnes a denně i u nás doma, sděluje už náš slogan: Život je o každém okamžiku. Takže na nás každý den chodí různé události, které považujeme za méně nebo více tragické, ale vlastně nikdo z nás netuší, kdy skutečně přijde moment, po kterém nestihneme už vůbec nic. Žijeme v takovém tom obláčku civilizace, že se nám nic nemůže stát. Lidé zapomínají a stresují se věcmi, které za stres vůbec nestojí. Vědomí konečnosti je zdravá věc. Není to proto, aby se člověk bál žít, ale aby se nebál žít. Asi nejzásadnější poselství filmu je, že se slunce dá vidět i za velmi černou zataženou oblohou. Je nutné vědět, že tam je.“

Takže Tacho je...?
„Tacho je něco mezi psycho a tachometrem. Obsahuje trochu šílenství a schízy. Tacho je pozvánka na šílený výlet!“

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Diváci vás ve filmu uvidí v hlavní roli. Dle dostupných informací se nejedná o film autobiografický?

„Vůbec ne! Závodník Alex má se mnou společného jenom to, že je takový sušší, i když já mezi přáteli sušší vůbec nejsem. Alex je suchý dost, jeho humor je velmi nevtipný, až tím možná až vtipný je. Takže já s ním moc společného nemám, ale jeho projev je mi dost blízký. Zaskočil jsem narychlo jako herec a musel se té napsané postavě přizpůsobit.“

Počkejte, opravdu se s vámi jako s hercem nepočítalo?
„Já v tom filmu skutečně neměl hrát. My jsme scénář psali tak, že to měli hrát dva krásný mladý lidí Angličané a teď tam hrají dva staří a oškliví. Angličanka odmítla, zdálo se jí to moc nebezpečné a distributoři v Česku řekli, že o ten film nemají zájem, nebude-li v hlavních rolích českého filmu známé české jméno. Měsíc a půl před natáčením jsme tento problém začali řešit a tou nejlevnější cestou jsem byl já. Takže jsem nakonec ulpěl v hlavní roli.“

Jaké jsou největší rozdíly mezi Landou motorkářem, autokrosařem, řidičem tahačů a jezdcem rallye v chronologickém sledu?
„Myslím si v podstatě, že na začátku stál poměrně nevyzrálý hazardér a doufám, že ne na konci téhle současné fáze, se snažím hazardovat s rozumem, to znamená, tu míru rizika podřizovat nějaké alespoň násilím implantované umírněnosti. To jsem dříve neměl...“

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Když jsme u řízení motorových vozidel, jaký je váš názor na bodový systém a jeho funkčnost, pomáhá bezpečnosti provozu?

„Je to trošku jako s dcerami, já nejsem vůbec zastáncem fyzických trestů. Děti jsem neudeřil, protože to není potřeba. Stačí na ně, opravdu drobně, zvýšit hlas a tam už to funguje. Myslím si, že je to proto, že každou věc, co po nich chci, a oni ji vnímají jako problém, se jim snažím vysvětlit. Nevybíjím si na dětech vlastní emoce a ani jim nepodléhám. Vysvětluji. Řidiče bychom měli vychovávat. To sice stojí spoustu peněz, spoustu práce a úsilí, ale potom oni budou jezdit, když se to povede, jako v Německu, že třeba na určitých úsecích dálnice nebude muset být omezená rychlost, jen doporučená. Vůbec nejde o stav silnic u nás, to je obezlička. Mohu jako závodník říci, že tady se dá jezdit teoreticky tři sta. Ale ten bodový systém je trošku facka tomu dítěti, to znamená, že je to výchova restrikcí, zákazem. Obávám se, že se sice lidé tomu podřídí, ale pořád bude docházet k excesům, vysoké nehodovosti. Problém je také charakter českého řidiče, charakter českého člověka. To je větší problém a tam si myslím, že by ta prevence měla směřovat, lidi více vychovávat pro národ, společnost. A proto aby vnímali účastníky silničního provozu jako sobě bližší osoby. Tohle je dlouhá práce a nevyřeší to bodový systém.“

Tolerance alkoholu v krvi, měla by nějaká být, či nikoliv?
„Problém je zase v tom, že když se u nás něco povolí, tak lidé maličko tím, jak jsme přešli rychle z nesvobody do svobody, tak si to popletou s chaosem a absolutní volností. Na druhou stranu, aby byl někdo tahaný po soudech a přicházel o řidičák kvůli nula dva nula tři promile to mi přijde jako sranda, protože to můžete mít třeba z nosních kapek.“

Takže jste pro určitou toleranci, ale minimální...
„Přesně tak, dal bych určitou toleranci. Vždycky je dobrá moudrost. Ať jedna či druhá radikální strana prosazují cokoliv, ten moudrý střed je většinou dobrý. Myslím, si že nula je nemoudrá, protože postihne lidi, kteří si to mnohdy nezaslouží.“

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Jaký projev úcty či ocenění si za svůj život doposud nejvíce považujete, a to ve všech oblastech: umělecké, osobní a sportovní?

„V umělecké oblasti je to právě občasný kontakt s fanoušky, který mě potvrdí, že existují lidé, kteří vnímají mé produkce, tak jak je vnímám já, tudíž identicky. To já považuji za velký úspěch, že má hudba podle feedbacku dokáže pomoct ve složitých životních situacích, nebo třeba lidem, kteří stojí před těžkými životními rozhodnutími. Toho si asi cením nejvíc. Co se týče osobního života, cením si toho, že mě dcery milují a říkají o mě, že jsem vynikající tatínek, to je pro mě důležité a totéž cítím od své ženy a to už dlouhou dobu, tohle považuji za svůj největší osobních úspěch. Sportovní oblast. Víte co bych řekl, pohár, vítězství... pro to člověk sport nedělá. Sice to dělá, aby to měl, ale jakmile ten pohár dostanete, tak v ten moment již neexistuje, já jsem je třeba všechny rozdal. To znamená, nemůžu říct, že dobrý umístění jsou pro mě nejdůležitější. Pro mě je nejdůležitější, že díky motoristickým disciplínám a dalším disciplínám, kterým se věnuji, jsem získal určitý respekt a dneska smím, mám tu čest, pracovat s vynikajícími lidmi. Jsou to vrcholoví sportovci, se kterými děláme mentální koučing, to je pro mě největší úspěch, že jako sportovec smím doprovázet skutečné sportovní špičky jako jejich průvodce k mentálním rezervám.“

Tajemství zlatého draka jste označil za svůj pomyslný umělecký vrchol. Sledujete okolo sobe konkrétní indicie naplňování vašeho avizovaného potenciálu zahýbat pozitivně společností prostřednictvím této hry?
„Vy si vždycky musíte vytyčit ten nejvyšší cíl – a to je zahýbat společností! (s ironickým důrazem). Samozřejmě sám dobře jako autor víte, že tak vysoko zřejmě nedostřelíte.. . . Ale nepřipouštíte si to. Pro mě není důležité, kam dostřelím. Já jdu do toho a jak to dopadne, tak to dopadne. Vy vystřelíte a najednou vidíte, jak se začíná něco dít. Mám rozhodně spoustu krásných indicií, že mnoha lidem to opravdu pomáhá, že si v té hře něco našli. Ono je to složité! Já nechci lidi navádět: buďte takoví. Já bych chtěl, aby si lidé na svojí pravdu přišli sami. Proto jsou tu ty indicie, proto to není, pojďte za mnou, následujte mě! To já neumím, ale vidím, že vznikají různé dračí kluby mladých lidí, kteří se snaží upgradovat svojí osobnost, uchopit tu ideu, že národ je každý z nás sám za sebe a že ta otázka by měla směřovat, když jsem vlastencem, tak první, na co bych se měl zeptat, proč na mě může být můj národ hrdý. A tohle vidím, že začíná fungovat a to mě se líbí.“

Co znamená runový nápis na vašem zápěstí?
„Runový nápis na mém zápěstí znamená Mercurius, to je ten spodní, to je alchymický termín. A to nad tím je Eltanin, to je taková hvězda.“ (nejjasnější hvězda v souhvězdí Draka, poznámka autora)

Prozradíte nám svůj filmový sen – projekt, který už by mohl být v konturách vyrýsovaný ve vaší mysli?
„Máme tady několik témat a teď je různě čenžujeme . Přemýšlíme o takovém až moorovském dokumentu o Zlatým drakovi, co by se stalo kdyby. To je jedna věc – to by bylo zřejmě velmi šokézní. To by bylo o společnosti, kde by se ten projekt chytnul. Třeba premiér by řekl: my Češi tady teď postavíme největší a nejkrásnější nemocnici na světě, Brusel se stěhuje do Prahy... my jsme prostředek a Čechové si o to řeknou. To by byl utopický film. Mezi našimi vizemi osciluje i bojový film na aplikaci mentálních technik. Jde o bojový sport, ale ne v asiatském stylu, ale spíš po našem. Film o aplikování naší duševní cesty k bojovému sportu.“

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Někdy pracujete i na několika projektech najednou, některé se ale realizace nedočkaly. Jaký je osud filmového projektu Modrý kříž?

„Ten jsme zavrhli. Až později jsem viděl jeden film, teď nevím, jak se jmenoval, který byl našemu záměru velmi podobný. Takže nemáme potřebu se podobným způsobem vyjadřovat k tomuto tématu a zavrhli jsme ho. Modrý kříž definitivně nebude.“

Jaké bylo to téma?
„Nespravedlnost ve společnosti. Sdružení postižených, kteří si spravedlnost vyřeší sami, protože stát už byl velmi krátký. Padouchové už se vysmívali všem, a tak se rodičové dali do kupy a začali problémy řešit sami. Modrý kříž měl být v zásadě o tom, že je někde nějaká mafie, která třeba dává děti na drogy, stát s tím nic neumí udělat, rodiče, tatínkové si řeknou, nás tady nebude žádná mafie ovládat. A když to neřešil stát a policie, tak si ti tatínkové našli další tatínky a vyřešili si to sami. Ta mafie už tam pak nefungovala, takový měl být obsah filmu Modrý kříž.“

Druhá vzpomínka směřuje k projektu zhudebnění českých dějin?
„Ano, spí v šuplíku, Dějiny zemí koruny české hudbou spí v šuplíku, ale nevím jestli na to někdy dojde.“

Koho považujete za největšího Čecha?
„Já mám takové své čtyři krále, jsou jimi: Baťa, Komenský, Karel IV. a Hus.“

Definice opravdového hrdinství Daniela Landy. Koho považujete za skutečného hrdinu, který je hoden úcty?
„Těch je mnoho a mnohdy neznáme ani jejich jména, může to být třeba i matka v domácnosti.“

Epitaf Daniela Landy na hrobě, který se určitě pro vaše fanoušky stane poutním místem.
„Já vlastně ani moc nechci hrob, to jsem už říkal ženě, že bych ani hrob nemusel, že bych se nechal rozsypat nad Vyšehradem. To tělo, jakmile z něj odejdu, tak ztrácí hodnotu.“

A přece jen, jaký by mohl být vzkaz lidem na vašem pomyslném náhrobku?
„Žijte svoje životy, buďte svobodní lidé!“

Dokáže teď z voleje na závěr naší hry „rychle položená otázka – pohotová odpověď“ zmínit nějaký podstatný rozdíl mezi mediálním obrazem Landy a Landou člověkem?
„Ten mediální Landa jako by neměl vůbec žádnou duši. To je nejpodstatnější rozdíl.“

Rozhovor vedl: Jindřich R. Kohm

Události Rozhovor s Danielem Landou o filmu Tacho

Oficiální trailer k filmu Tacho.


Komentáře

Aktuálně
Obrazek Vezměte sériový československý automobil. Použijte vše, co je nezbytně nutné. Výsledek zabalte do…

Obrazek V soutěžáckém světě jsou dvoudobé třístovky jakýmsi ztělesněním ideálu pro maximální radost z jízdy v…

Obrazek Velký pokus cyklisty, který toho ještě tolik nedokázal. Rekord v hodinovce Jense Voigta je ještě…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail:

Obrazek
Obrazek