Alfa Romeo 4C: Supersport za milion

Je noc a my pomalu projíždíme pulzující, rozzářenou Prahou. Za normálních okolností vůbec nic zvláštního, jenže my sedíme v rudé Alfě 4C a užíváme si pozornosti, která patří snad jen slavným sportovcům či hvězdám showbyznysu.

Malý supersport je opravdovou raritou, ročně se nevyrobí více než 3500 kusů. Proč tak málo, říkáte si? Zejména kvůli v tomto segmentu unikátní konstrukci, založené na karbonovém monokoku. Italové toho zkrátka ve svých dílnách více „neupečou“. My nyní máme exkluzivní možnost vyzkoušet si jej jako první na českých silnicích.

Změnit znuděný obličej na rozzářenou tvář umí Alfa 4C nejenom svým vzhledem, inspirovaným tím nejlepším z tradiční italské školy designu, ale také zvukem, který dvě koncovky výfuku vypouštějí do okolí. Asi jako byste zkřížili fanatického vuvuzelistu s Pavarottim v nejlepší formě. Před zadní nápravou umístěná přeplňovaná celohliníková sedmnáctistovka o výkonu 177 kW se k životu probouzí se zlověstným vyštěknutím, ne nepodobným tomu, jaké nyní slýcháme na závodech formule 1. Standardně dodávaná dvouspojková převodovka se ovládá poněkud netradičně čtveřicí tlačítek na středovém tunelu a pak také samozřejmě dvěma pádly na volantu. Ještě než ale po východu slunce zmáčkneme tlačítko označené číslicí 1 a vyrazíme vstříc berounským zatáčkám, podívejme se blíže na interiér.

Na člověka neznalého zákonitostí motorsportu musí vnitřek auta v ceně 1,3 mil. Kč působit naprosto neadekvátně. Tvrdé, nepříliš kvalitní plasty, manuální klimatizace a levně působící rádio, jakoby narychlo dokoupené z nejbližšího bazaru. Jenže podívejte se blíže a uvidíte odhalený karbon, jejž by bylo hříchem ukrývat, závodní celohliníkové pedály nebo možná až příliš široká sportovní sedadla, ve kterých však sedíte v perfektní závodní pozici opravdu hodně nízko nad silnicí. Hned pochopíte: tady šlo konstruktérům o co nejnižší hmotnost a každé zbytečné deko muselo pryč.

Například přístrojový štít tvoří jediný barevný displej s číselným znázorněním rychlosti, okolo něhož odečítáte otáčky motoru. Inženýři šli v honbě za výslednou suchou hmotností 895 kg dokonce tak daleko, že sedadlo spolujezdce není posuvné. Na spolujezdci tu totiž tak nějak vůbec nezáleží…

Jaké tohle auto opravdu je, poznáte už po několika zatáčkách. Téměř nulové náklony a ostré reakce na pohyby až motokárově malého volantu nabádají k řezání zákrut. Vjemy v řízení nejsou utlumeny posilovačem, což sice trochu komplikuje parkování, ale při trefování apexů vnímáte dlaněmi každý centimetr asfaltu pod koly. Při vysokých rychlostech se předek trochu nadlehčí a řízení otupí, není to však nic, co by vás mělo vyděsit. Jen je s tím třeba počítat, podobně jako svého času u slavného Lamborghini Miura. Brzdy fungují přísně lineárně, což dovoluje precizní dávkování jejich účinku. Když pedál zarazíte do podlahy, zakousnou se rudě lakované třmeny do předních vrtaných kotoučů o průměru 305 mm s vervou loveckého psa, který právě dostihl svou kořist, a nepřipraveného spolujezdce nemilosrdně zavěsí do pásů.

Malá, pouze čtyřmetrová alfa se proplétá utaženými zatáčkami bez náznaku nechtěné přetáčivosti či nedotáčivosti. Čtyřválec umístěný za sedadly napříč dovolil rozložení hmotnosti 40:60 ve prospěch zadní nápravy, což se zdá být pro sporťák s motorem uprostřed téměř ideální. Auto zkušenému řidiči dovolí jemně pracovat s přesuny hmotnosti, takže z neutrálního a nezáludného beránka můžete v mžiku udělat bokem se řítící ukřičenou mašinu. K zadním devatenáctkám (vpředu jsou kola o palec menší) putuje nejvyšší točivý moment 350 Nm už při 2200/min, takže efektní smýkání bokem je až dětsky jednoduché. Přirozeným pohybem alfy však není jednoduché odsazení zadku, ale jakési plynulé zhoupnutí v bocích, složené z pohybu zádě a jemného driftu všech čtyř kol. Příkladně tuhé karbonové šasi propůjčuje modelu nejen velmi vysokou úroveň pasivní bezpečnosti, ale také jistotu neustálého kontaktu kol s vozovkou.

Velkým překvapením je komfort a nadhled, s jakým je auto schopné překonávat nástrahy tuzemských silnic. Podvozek je sice řádně tuhý, ale kvalitní tlumiče nemají s propadlými kanály velký problém a tak místo rány do ledvin pocítíte jen přijatelné šťouchnutí, jako by vás alfa pro příště prosila o vyhnutí. Agility na to má dost. Přesto budoucím majitelům příplatek za větší (a těžší) kola spíše nedoporučujeme, na ráfcích o číslo menších působí auto více „lehkonoze“. Při předjíždění pozor na vyjeté koleje, kterých se živé řízení rádo chytá, avšak zkrocení přední nápravy je díky bleskové odezvě dílem okamžiku. Trochu horší je to s hlukem v kabině. Tedy samozřejmě záleží na úhlu pohledu: neustálé staccato vstřiků, syčící a oddychující turbodmychadlo a ostře laděný výfuk dělají z 4C skvělé auto na sto kilometrů, ale příšerné na pět set.

Věk manuálních převodovek ve sportovních autech opravdu končí, když už i malá alfa je nabízena výhradně se šestistupňovou dvouspojkou TCT. Na jednu stranu je to příjemné, uřadit v zatáčkách mrštnou motokáru bez posilovače by byla velká honička a také launch control, díky němuž auto na stovku vystřelí za 4,5 sekundy, je moderní a velmi příjemná technická libůstka. Na druhou stranu reakce TCT nejsou tak úplně bezprostřední, a to ani při řazení nahoru, ani dolů. Chvílemi proto máte pocit, že auto je o krůček před převodovkou.

Těch pár mušek na krásně barokně tvarované Alfě 4C však rozhodně nemůže zmírnit naše nadšení z prvního setkání. Pocit, kdy za ryku motoru vyrážíte vstříc další zatáčce a koutkem oka zahlédnete ve zpětném zrcátku záď auta s nasávacím otvorem, okamžik, kdy se v bláznivě vysokém tempu přiřítíte do zatáčky a auto poslušně zatočí, nebo ta nepopsatelná blízkost člověka a stroje, když po projížďce zastavíte u cesty a krásnou Italku si se zrychleným tepem jen dlouze prohlížíte, to jsou momenty, které se vám vryjí pod kůži a zůstanou tam hodně, hodně dlouho. A ostatně přesně to je důvod, proč si nepraktická a drahá sportovní auta kupujeme. 

Poprvé je vše jenom jednou, takže si to budete zaručeně pamatovat celý život. Podobně jako my nezapomeneme na naše romantické vzplanutí k vášnivé Italce v rudých šatech. Na českých okreskách jsme s úžasnou karbonovou Alfou Romeo 4C zažili opravdový románek.