Osmou generaci Hondy Civic volili zákazníci zejména kvůli téměř kosmickému designu, jízdní vlastnosti byly ale průměrné. Nová generace dorazila až po 6 letech a mnoho novinek výrobce neohlásil. Design zůstal zajímavý, ale už ne tak excentrický, a tak nový Civic budil trochu kontroverze. Při novinářské premiéře na kopcovitých silničkách jižního Španělska jsme ale měli možnost zjistit, že novinka udělala opravdu pokrok. Interiér dostal lepší plasty a také pracoviště řidiče si vás komfortem rychle získá.
Vyladěný podvozek
Nestává se často, abychom měli možnost vyzkoušet auto na tolika různých površích. Honda své novince zjevně hodně věří, a tak jsme kromě kvalitního asfaltu vyzkoušeli i úzké silničky v horách či šotolinu. Civic obstál, neduhy předchozí generace jako by zmizely a vyladění podvozku se konstruktérům opravdu povedlo. Auto velmi dobře drží stopu i při prudším průjezdu zatáčky a drobné nedotáčivosti si všimnete jen při hodně svižné jízdě daleko za povolenými rychlostními limity. Téměř bravurně zvládal Civic přechod mezi různými povrchy, stejně jako nepříliš kvalitní asfalt španělských silnic. Podvozek poskytuje dostatečný jízdní komfort a dokáže si poradit s nerovnostmi. Jen příčné retardéry dělají autu trochu problém. Ačkoli dostala zadní náprava hned několik vylepšení, zůstává zřejmě nejslabším místem auta. O něco lepší dojem jsme ze zadní nápravy měli u benzinové verze.
Diesel poráží benzín
Při testovacích jízdách jsme měli možnost vyzkoušet dvě ze tří dostupných motorizací – 1.8 i-VTEC a 2.2 i-DTEC. Jako první jsme se svezli dieselovou verzí, kterou Honda nabízí i ve svých modelech Accord a CR-V. Tento motor technickými parametry nijak neoslní, ale v autě se chová překvapivě kultivovaně. Už první kilometry s novým Civicem upozornily, že nepříjemný hluk typický pro minulou generaci téměř zmizel a v interiéru auta je skoro ticho. Drobné zvuky doléhají snad jen od kol, ale to se v této třídě dá očekávat. Výkon dieselu v nás zanechal jen ty nejlepší dojmy, motor pružně táhl až k hranici 4500 otáček a auto pružně reaguje na stisk plynového pedálu.
Zajímavostí je, že tato motorizace dostala ještě dvě vylepšení, která u benzinových motorů nenajdeme. Při podrobnější prohlídce auta si u zadních kol všimnete dvojice malých spoilerů. Ty mají za úkol snížit aerodynamický odpor auta a tím pomoci ke snížení spotřeby a především splnění ekologických norem. Stejný úkol má i pohyblivá mřížka chladiče, kterou také najdeme jen u naftového motoru. Elektronika analyzuje rychlost jízdy, okolní teplotu, teplotu chladicí kapaliny a na základě těchto dat automaticky mřížku uzavírá či otevírá.
Benzinový motor nás trochu zklamal.Auto bylo mnohem nedotáčivější a celkově byl jízdní dojem hodně rozporuplný. Motoru navíc jako by chyběla dynamika, na což nejsme u Hondy zvyklí. I když jsme se snažili držet auto nad hranicí 4000 tisíc otáček, motor zdaleka nereagoval tak dobře jako diesel. Po přesném řazení motoru 2.2 i-DTEC není dojem u 1.8 i-VTEC ideální. Mohou za to poměrně dlouhé převody, zejména pátý rychlostní stupeň je tak dlouhý, že šestku skoro nezařadíte.
