Auto Union společně s Mercedesem ovládli okruhové závody 30. let minulého století. Stříbrné šípy, jak se německým monopostům říkalo, si ze závodů dělaly vlastní představení a konkurence mohla maximálně skřípat zuby.
Situace trvala až do příchodu druhé světové války, kdy zvuk burácejících motorů přehlušil hluk dopadajících bomb. Po skončení války si vítězné mocnosti rozdělily Německo podle plánu a Zwikau, domovské město Auto Unionu, padlo do rukou Rusů. Ti neváhali a vše, co v továrně zůstalo, odvezli.
K unikátním strojům se nechovali dvakrát slušně. Motory rozřezali, aby zjistili, v čem spočívá tajemství jejich rychlosti, ostatní věci do šroubku rozmontovali. S opětovným složením se pochopitelně neobtěžovali.
Podle Audi Tradition, divize starající se o historické vozy, se zachovalo pět závodních exemplářů Auto Union a automobilka doposud vlastnila dva kusy.
Třetím přírůstkem je Auto Union Type D z roku 1939. Jeho unikátnost spočívá především v tom, že tento konkrétní monopost byl vybaven dvěma kompresory namísto jednoho. Výkon motoru V12 podle Audi dosahuje 485 koní! S tímto stádem umí jet rychlostí až 330 km/h. Tu demonstroval také v Československu v roce 1939, kde vyhrál Velkou cenu (zvítězil ještě ve Francii).
To, že se nerozpadl v prach má na svědomí Paul Karassik, srbský emigrant žijící v USA. Karassik jako malý kluk sledoval závod v Bělehradě a značce Auto Union zcela propadl. Od 70. let minulého století pátral po odvezených strojích v Rusku a na Ukrajině, přičemž vystopoval dva. Prvním byl „jednokompresorový“ dvanáctiválcový Auto Union z roku 1938, tím druhým nová akvizice muzea Audi.
Karassik je nechal počátkem 90. let restaurovat a první prodal Audi Tradition v roce 1998. O další dva roky prodává model se dvěma kompresory soukromému subjektu, jenž zaplatil za vůz vyšší částku, než bylo ochotno investovat Audi. Nyní se ingolstadtští konečně dočkali a monopost získali do svého držení. Gratulujeme!
