Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Autohit
Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Osobnost - Carlos Sainz

News

29.03.2012

Carlose Sainze mám v hlavě vrytého jako sympatického, téměř vždy usměvavého, ale především velice rychlého jezdce. Na světové rallye scéně působil téměř dvacet let a určitě patří k nejvýraznějším postavám tohoto sportu!

Autor:AutohitFoto:

S automobilovými soutěžemi Carlos Sainz začal v roce 1980 a jeho prvním velkým úspěchem byly dva tituly španělského šampiona v letech 1987 a 1988 za volantem Fordu Sierra RS Cosworth. S ním si odbyl také svou premiéru v mistrovství světa, když v roce 1987 skončil sedmý v Tour de Corse a osmý v britské RAC Rally v roce 1987. O rok později Sainzovi na Korsice patřilo už páté místo, stejně jako v Rallye San Remo.

PŘESUN K TOYOTĚ

Pro rok 1989 se Sainz upsal Toyotě, která se chtěla zbavit nálepky týmu pouze pro náročné soutěže, jako byly Safari Rallye nebo Rallye Acropolis, a začala své vozy nasazovat do většiny podniků světového šampionátu. Jeho týmovým kolegou byl v té době už dvojnásobný mistr světa Juha Kankkunen a jejich závodním náčiním byla Toyota Celica GT-Four ST165. Sainz ve své premiérové sezoně s Toyotou sice nejprve čtyřikrát cíl neviděl, ale pak získal tři pódiová umístění v řadě a dokonce málem vyhrál poslední podnik sezony – RAC Rallye. O premiérový triumf ho připravil technický problém na poslední rychlostní zkoušce, a na Sainze tak zbylo druhé místo. V sezoně 1990 byla ovšem kombinace Carlos Sainz – Toyota Celica takřka nepřekonatelná, Sainz vyhrál Rallye Acropolis, rallye na Novém Zélandu, fi nskou Rallye 1000 jezer (stal se tak prvním neskandinávským jezdcem, kterému se to podařilo) i britskou RAC Rally a získal svůj první titul mistra světa! Pro rallyesport té doby to bylo ukončení dlouhé dominance Lancií Delta, které mistrovství světa vévodily od zákazu vozů skupiny B na konci sezony 1986. Není bez zajímavosti, že druhý ten rok skončil Didier Auriol s Lancií, Sainzův bývalý týmový kolega u Fordu. Obhajoba titulu sympatickému Španělovi jen těsně unikla, když zlomovým okamžikem sezony byla Sainzova havárie při soutěži v Austrálii. Sainz i Kankkunen v té sezoně vyhráli shodně po pěti soutěžích (poprvé v historii mistrovství světa dva jezdci vyhráli shodný počet podniků) a ještě do poslední rallye sezony nastupoval Sainz s jednobodovým náskokem.

„Toyota na jeho počest dokonce vyrobila 440 aut.“

RAC Rally ovšem vyhrál Kankkunen před Kennethem Erikssonem a Sainzem a mistrem světa byl Kankkunen v poměru bodů 150 vs. 143. Přesto oba překonali dosavadní rekord v počtu získaných bodů během jedné sezony, který z roku 1990 držel Sainz ziskem 140 bodů. Sezona 1992 nebyla o nic méně napínavá. Sainz do ní nastoupil s novou Celicou ST185 a zaznamenal v ní památná vítězství v Austrálii a na domácí Katalánské rallye. Tentokrát byli před poslední soutěží hned tři kandidáti na titul. Sainz vedl o dva body před Kankkunenem a o tři před Auriolem, který v té sezoně vyhrál rekordních šest soutěží. Sainz poslední soutěž vyhrál, Kankkunen skončil třetí a Auriol cíl neviděl, což znamenalo druhou korunovaci Carlose Sainze. Toyota na jeho počest vyrobila 440 exemplářů Celicy ST185, které nesly jeho jméno a které byly součástí nutné série 5000 vozů pro homologaci pro mistrovství světa. Říká se, že Sainz dodnes vlastní Celicu GT-Four, kterou mu Toyota věnovala.

ÉRA V LANCII

Přes to všechno Sainz v sezoně 1993 hájil barvy konkurenční Lancie v továrnou podporovaném týmu Cesara Fioria Jolly Club. Přestože ještě v roce 1992 Lancia ovládla hodnocení značek, přece jen už pomalu stárla a minimální vývoj během sezony znamenal, že Carlos Sainz dosáhl pouze jedinkrát na stupně vítězů, a to při Rallye Acropolis. Druhé místo si připsal ještě na San Remu, ale později byli on i jeho týmový kolega diskvalifi kováni za použití nepovoleného paliva. V konečném hodnocení sezony patřilo Sainzovi osmé místo a bylo ironií osudu, že Juha Kankkunen a Didier Auriol, kteří přešli k Toyotě, na tom vydělali – Kankkunen byl mistrem světa mezi jezdci, stejně jako Toyota mezi značkami. Po krátkém intermezzu u italského týmu našel El Matador útočiště u další japonské značky – u Subaru, kde nahradil Ariho Vatanena. Jeho zkušenosti, perfekcionismus a cit pro auto byly nesmírně důležité pro vývoj nové Imprezy, která se velice rychle dostala do pozice, z níž ohrožovala Toyoty a Fordy. V rukou Carlose Sainze a Colina McRae byla mnohdy i rychlejší než konkurence. O titulu se opět rozhodovalo v poslední soutěži sezony a Carlos Sainz se musel spokojit s druhým místem za Didierem Auriolem. Rok 1995 byl rokem Subaru. Sainz vyhrál Rally Monte Carlo, Portugalskou rallye a domácí Katalánskou rallye. Jenže v Katalánsku o jeho vítězství rozhodla týmová režie, která zpomalila Colina McRae a zavdala začátku vzájemného sporu mezi oběma piloty. I tak ale nastupovali k poslednímu podniku sezony se shodným bodovým ziskem. McRae domácí RAC Rally ovšem vyhrál s náskokem 36 sekund i přesto, že v průběhu soutěže kvůli technickým problémům na Sainze ztrácel už dvě minuty! Subaru tak patřil nejen titul mezi jezdci a značkami, ale ještě si připsalo v soutěži triple, druhý byl totiž Sainz a třetí Richard Burns s další Imprezou. Není bez zajímavosti, že Sainz a McRae se později potkali i během svých angažmá u Fordu a Citroënu. Pro následující dvě sezony se El Matador upsal Fordu. V roce 1996 vyhrál první ročník Indonéské rallye a získal dalších pět pódiových umístění, takže v konečném součtu skončil třetí za Tommim Mäkinenenem a Colinem McRaem. A stejně vypadalo konečné pořadí i v roce 1997. Sainz v tom roce vyhrál v Indonésii a v Řecku a chuť si spravil i triumfem v Race of Champions.

„V roce 1998 zažil Carlos velkou smůlu Chybělo 500 m!“

Rok 1998 byl v celé kariéře Carlose Sainze asi tím vůbec nejsmolnějším. Vrátil se k Toyotě, kde tvořil dvojici s Didierem Auriolem a učili závodit Corollu WRC, s níž se japonská automobilka vracela do mistrovství světa po vyloučení v sezoně 1995. Sainz vyhrál hned první soutěž sezony v Monte Carlu, během roku pak přidal ještě vítězství na Novém Zélandu a na RAC rally měl stále ještě šance na titul. Ty rapidně vzrostly, když Tommi Mäkinen rozbil své auto hned první den soutěže. Sainzovi stačilo dojet na čtvrtém místě. Technika ovšem 500 metrů před cílem poslední rychlostní zkoušky řekla ne a šampionem byl Mäkinen. Následující rok byl pro Toyotu posledním v automobilových soutěžích, soustředila se na vstup do F1. Sainz dosáhl pětkrát na stupně vítězů, ale ani jednou nevyhrál a v konečném hodnocení byl pátý.Sezona 2000 svedla Sainze opět dohromady s McRaem, tentokrát u Fordu. Sainz vyhrál soutěž na Kypru a na konci sezony měl dost bodů na třetí místo. O rok později El Matador nevyhrál ani jednu soutěž, ale pět pódiových umístění a další čtyři bodovaná jej držely v průběhu celé sezony v boji o titul, aby nakonec skončil šestý se ztrátou pouhých jedenácti bodů na šampiona Richarda Burnse. Ani v roce 2002 Sainz na trati žádné vítězství nevybojoval, spadlo mu ale do klína v Mexiku po diskvalifi kaci obou Peugeotů. V lítém boji o druhé místo za dominantním Marcusem Grönholmem.

KONČIL U CITROËNU

Posledním Sainzovým působištěm ve světových soutěžích byl Citroën. I tady se potkal s Colinem McRaem. A tady také získal svůj poslední triumf v mistrovství světa, když v roce 2004 vyhrál v Argentině. Na konci té sezony Sainz z mistrovství světa odešel, mluvilo se o tom, že půjde závodit do WTCC. Přesto se ale ve dvou soutěžích s Citroënem ukázal, když v roce 2005 zaskakoval za divokého Duvala. A mnohé překvapil, ve třiačtyřiceti letech vybojoval v nabité konkurenci čtvrté a třetí místo. Bez závodění El Matador dlouho nevydržel a v roce 2006 se v barvách VW poprvé objevil na Dakaru. V roce 2007 se stal vítězem světového poháru v cross country soutěžích, v roce 2009 málem vyhrál Dakar, kdyby nebylo havárie ve dvanácté etapě. V roce 2010 už to ale vyšlo a Sainz si připsal premiérové vítězství na Dakaru. A společně s VW je Sainz u další velké výzvy – vývoje Pola R WRC! Kris Nissen prý potřeboval jen deset sekund, aby Sainze přemluvil a dokonce se nechal slyšet, že by byl rád, kdyby Sainz s Polem R WRC odjel pár soutěží, než defi nitivně pověsí závodní volant na hřebík. K tomu, jak se zdá, se ale populární El Matador díkybohu nechystá!

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…

Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: