Ford vyvíjí virtuální továrnu

Cíle využívání virtuální reality jsou tedy zřejmé – snížení nákladů a zvýšení kvality výroby ve skutečných závodech. Slova José Terradese, technika simulací, to potvrzují: „Na projektu virtuální továrny pracujeme proto, abychom nemuseli provádět testy a zkoušet možné zlepšovací návrhy přímo na montážní lince. Virtuální továrny Fordu dovolí optimalizovat montáž budoucích modelů v každé naší továrně kdekoliv na světě.“

Postup „výstavby“ virtuální továrny je následující: pomocí kamerové technologie se sejmou a digitalizují skutečné výrobní linky a vytvoří se z nich realistické trojrozměrné prostředí. Výsledek si technici mohou promítnout na speciálních projektorech, nutností jsou polarizační brýle vybavené snímači pohybu.

Ve virtuální továrně se nesleduje jen technologie výroby, zvídavé pohledy se zaměřují také na místního zaměstnance Jacka. Jack není žádný jednoduchý prográmek, je tak propracovaný, že se zkoumá třeba volnost pohybu jeho jednotlivých prstů. Postupně si vyzkouší všechny úkony prováděné dělníky na linkách, takže ergonomové mohou eliminovat namáhavé pozice a zvýšit komfort pracovníků. Jejich práce je navíc co nejvíce zjednodušována.

Kromě virtuální továrny využívá Ford také „rozšířenou realitu“ – spojení konstruktérských dat a naskenovaných snímků prototypů do trojrozměrného virtuálního modelu automobilu, které zkouší k vyhodnocování integrace jednotlivých částí do vozu. Výsledkem je snížení počtu prototypů a tedy opět snížení nákladů.

Je vidět, že v jednadvacátém století se žádná velká inovace bez výkonných počítačů a schopných programátorů prostě neobejde.