Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Autohit
Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Zpět aneb putování za vraky

Výstava

21.10.2010

Expozice velkoformátových fotografií rezivějících veteránů probíhá v Malostranské besedě.



ROZHOVOR S AUTOREM FOTOGRAFIÍ, VLADIMÍREM CETTLEM


Vladimíre, jaké spojení má Tvá výstava s probíhajícím vojenským kongresem v Malostranské besedě?
No v zásadě ta spojitost je asi velmi volná a nutno říci, že po mě ani nebylo žádáno, abych nějaké provázání uměle vytvářel. Na druhou stranu fotím sice stará auta, ale skrze ně vlastně lidské osudy jejich někdejších majitelů a protože historie Evropy je stále poslední světovou válkou dotčená, těch vojenských stop je v mých snímcích zachyceno mnoho, byť často velmi mezi řádky. Za zmíňku například stojí, že krásné americké káry z 50. let, jejichž vraky jsem fotil v jednom belgickém lesíku, zde kdysi museli zanechat američtí vojenští piloti, když se po válce stahovali ze západoevropských základen zpět domů.


Kterého snímku si ceníš nejvíce?

Tak na to se mi těžko odpovídá. K mnoha obrazům mám různě dobrodružné vzpomínky z jejich pořízení, dalším rozměrem je cena a vzácnost některých vozů a pak je tu ta věc jakéhosi fotografického úhlu, o který se rovněž snažím. Ale abych tedy alespoň nějak odpověděl, jsem vděčný za fotku třeba té Cortiny, u které pro porostlost lišejníky už nejsme schopni de facto vystopovat její původní barvu. Co se úlovků vozů týče, jsem vděčný za letošní snímky zrzavého Tatraplána T600 a stařičké Tatry 12 z 20. let, které reznoucí v přírodě dnes už věru jen tak nepotkáte.

Výstavu uvedl temperamentní frontman a zpěvák skupiny Monkey Business, Matěj Ruppert. Jak tohle vzniklo?
No s Matějem jsme se často potkávali před zhruba 10 lety za mé tehdy asi ambicemi našláplejší éry oděvního výtvarníka a producenta fotografických projektů. No a teď když jsem hledal nějakou osobnost pro uvedení vernisáže, pátral jsem jen mezi starými známými. Volba byla celkem jasná. Matěj za těch 10 let, kdy já se spíše stáhnul ze scény, tak on naopak prodělal neskutečný úspěch bez poskvrny a ztráty kreditu. Jeho aktivní přítomnost na vernisáži byla všem velkou radostí.


Doslova rozruch zde vzbudila úchvatná adjustace do železných zrezivělých paspart.

Ano, tenhle nápad si v hlavě sochám už mnoho let, vlastně od okamžiku, kdy jsem s focením vraků začal. Původně to vyplynulo z využití možností kamaráda, jenž dělal ve firmě, která se zabývá tzv. přístřihy plechů. Nakonec jsem sice zvolil úplně technologii – řezání vodním paprskem. Nejdůležitější fází je vyvolání hodnověrné rzi. Ta se při soustavné péči pomocí chemických akcelerátorů vyvíjí minimálně týden a pasparty jsou při tom ve svislé pozici, tak aby rez přirozeně stékala, jako v reálném prostředí.

Proč se vlastně výstava jmenuje „Zpět“, snažíš se o comeback?
No významy má ten název v zásadě tři. Zpět je ten zamýšlený úhel pohledu fotografií – do nostalgických časů minulosti. Zpět je směr rozpadajícího se materiálu použitého na výrobu kdysi i dnes krásných automobilů, ten návrat do koloběhu přírody. No a je tomu právě 10 let, kdy jsem veřejnosti představil svůj poslední scénický projekt „Dívčí Válka – mužům přísně tajné“. V následujících letech jsem sice úplně nezahálel, dále vystavoval, ale byly to spíše bilancující výstavní reprízy. Z pohledu mých dřívějších příznivců teď přicházím s něčím úplně jiným, možná pro úplně jiné publikum a jestli půjde či nepůjde o tzv. comeback, to už musí posoudit jiní, především další vše prověřující čas.

Další informace o výstavě a jejím autorovi naleznete zde.


Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: