Pokud bychom chtěli vyzdvihnout některou z „amerik“ z doby těsně po skončení druhé světové války, měli bychom asi sáhnout ke značce Buick. Ta se v této době blýskla elegantním fastbackem Buick Super Eight, jehož exkluzivní provedení Roadmaster se později, jako jeden z velkých korábů silnic, stalo modlou Ameriky.V posledních letech před vstoupením USA do války se značka Buick dostala na čtvrté místo největších amerických automobilek. V té době byl jedním z nosných modelů výrobního programu vedle typů Special, Century či Limited i osmiválcový Buick Super. Jeho výroba byla sice přerušena v únoru 1942, odkdy se továrna musela zcela věnovat výrobě tanků a leteckých motorů, ale k němuž se zákonitě navrátila po zahájení poválečné výroby v roce 1946.
Přístrojová deska s dominantním rychloměrem přímo nad středem volantu.
Řadový osmiválec Buick Fireball byl dražší než V8 v Cadillaku 1949.
Přichází Dynaflow
Jedním z moderních prvků vybavení poválečných amerických automobilů se stalo samočinné ovládání převodovek. Důvodem byla i skutečnost, že za mořem používané velkoobjemové motory umožňovaly daleko menší četnost řazení, takže mnohé vozy byly osazovány jen dvoustupňovými převodovkami. A zkonstruovat samočinnou převodovku se dvěma stupni bylo samozřejmě snazší. Toho nejrychleji využil koncern General Motors, který vyvinul dvoustupňový „automat“ s hydrodynamickým měničem Dynaflow, který vůbec poprvé u sériových automobilů začal montovat právě do modernizovaných vozů typu Buick Super Eight.Buick Super Eight 49 měl vedle nové převodovky také nové hydraulické ovládání ventilů řadového osmiválce OHV Fireball. Obé bylo ovšem skryto, zatímco na odiv byla samozřejmě vystavena nová karoserie dvoudveřového kupé typu fastback, jejíž nízká protáhlá silueta se splývavou zádí byla zcela novou výzvou pro zákazníky i konkurenty. Však také reklamní textaři General Motors přišli se sloganem: „Bude-li někdy vyrobeno lepší auto, bude to zase Buick“. V konečném důsledku to samozřejmě nebyla pravda, nicméně Buick Super, zvláště pak ve svém nejluxusnějším provedení Roadmaster, přinesl značce Buick značnou pověst, pro konkurenci byl pak zcela novou výzvou.
Zvláště zadní partie se světly stylu art deco je mimořádná.
Nutno říci, že elegance a styl skutečně ovládly jeho podobu, někteří odborníci označovali tento Buick básní z oceli.
Krásný, ale drahý
Vzrušující Buick byl jen o krůček za Cadillacem a kdo jej měl, mohl si říci, že má opravdu něco. A ani nevadilo, že přední okno bylo ze dvou zaoblených skel spojených uprostřed příčkou, protože jiné atributy karoserie nového pojetí s výraznými stylistickými prvky, viz třeba zadní světla ve stylu art deco, hladce zapadající do blatníků, to plně nahradily. Nevadila ani agresivně vyhlížející „zubatá“ maska chladiče, která si časem v ještě výraznější podobě vysloužila označení „dollar grin“ – dolarový úšklebek. Nikomu z amerických zákazníků nevadily, a zprvu se zřejmě i líbily, kruhové otvory na bocích předních blatníků, jejichž počet byl rozlišovacím prvkem běžných modelů od dražších Roadmasterů. I když minimálně jeden odpůrce se prý našel. Byl to jistý středoškolský profesor, který si stěžoval, že jeho páni studenti si do nich vyprazdňují své močové měchýře. Dokonce ani zákazníkům či jen obdivovatelům Buicku Super nevadilo, že vůz nemá posilovač řízení a že motor je stále ještě řadový osmiválec. I když velice tichý. Mohlo jim naopak imponovat, že jeho 138koňové stádo se neprobouzelo ani klíčkem, ani žádným tlačítkem, nýbrž stlačením plynového pedálu až na podlahu, čímž se spínal startér.I když originálně řešený Buick Super Eight přinesl značce z Flintu docela slušný věhlas, obchodně to bylo o něco horší. Ve snaze koncernu General Motors co nejrychleji dostat investice po zahájení poválečné výroby zpět, byl totiž Buick 49 podstatně dražší než model 48. To byla však věc, kterou americký trh příliš nepřijal a tak bylo těchto vozů, patřících zcela jistě do klenotnice automobilového designu, na americké poměry vyprodukováno dosti málo. Dokonce se některé vyrobené kusy ani neprodaly. Ty nakonec vykoupila americká vláda, aby je darovala svým velvyslancům ve světě.
| Buick Super Eight 1949 | |
|---|---|
| Motor | řadový osmiválec OHV |
| Zdvihový objem (cm3) | 4064 |
| Vrtání (mm) | 78,6 |
| zdvih (mm) | 104,8 |
| Zavěšení kol vpředu | nezávislé |
| Zavěšení kol vzadu | tuhá - na obou nápravách vinuté pružiny |
| Max. výkon (kW/k) | 101,5/138 |
| Max. rychlost (km/h) | 149 |
| Zrychlení 0–96 km/h (s) | 18 |
| Počet převodových stupňů | 2 |
| Pohotovostní hmotnost (kg) | 1820 |
| Brzdy | bubnové |
| Spotřeba paliva (město/mimo město/kombinace) (l/100 km) | průměr 15 |
| Rozměry: délka/šířka/výška/rozvor (mm) | 5055/1980/-/3075 |