V době zlatého věku anglických sportovních vozů měla své nezastupitelné místo i značka Triumph, ve svých počátcích pověstnější skvělými motocykly. Počátkem padesátých let minulého století přišla s prvním úspěšným vozem modelové řady TR, kterým byl roadster TR 2. Nedlouho po něm pak následoval vylepšený a mimořádně oblíbený typ TR 3, pozoruhodné rychlé „žihadlo“ pravého klasického ostrovního střihu.„Smrtonosná past“
Britské firmy velice brzy vytušily v USA velmi dobré odbytiště svých produktů. A tak se na zámořském trhu rychle ujal i Triumph TR 2. Ten byl proti konkurentům sice méně hezký, zato ale levný, rychlý, spolehlivý a hlavně málo žíznivý. Vytvořil tak velmi dobrou startovací pozici pro svého ještě pověstnějšího nástupce TR 3. Společně se pak staly základními kameny slavné a sportovně úspěšné modelové řady značky Triumph.Firmu Triumph založil v roce 1901 v Coventry Siegfried Bettmann původně jako továrnu na motocykly. Pro ú-spěšné automobily byl ale rozhodující rok 1944, kdy ji koupil šéf společnosti Standard John Black. Jeho prvním sportovně vypadajícím želízkem na trhu byl roadster Triumph 1800/2000, sice osobitý, leč poněkud boubelatý a pomalý vůz, který požadavky zákazníků rozhodně nesplňoval. Zvláště pak na vysněném americkém trhu. Proto se začala v hlavě Johna Blacka rodit myšlenka na úplně novou řadu vozů.
Jenže od myšlenky k prvnímu úspěšnému typu TR 2, natož pak ke slavnému TR 3, bylo ještě dost daleko. Všemu předcházel prototyp TS 20 s dvoulitrovým motorem z vozu Standard Vanguard na upraveném podvozku předválečného vozu Standard Flying Nine. Z něho pak vzešel nový model představený v roce 1952 na londýnském autosalonu pod názvem TR 1. Odrazový můstek Triumphu, zpočátku označený zkušebním jezdcem Kenem Richardsonem nadneseně „za smrtonosnou past“, byl při své premiéře sice zastíněn vozem Austin Healey, zato na jaře příštího roku přepracovaný model
TR 2 s delší karoserií již slavil v Ženevě velký úspěch.
Sportovně vypadající přístrojová deska obsahovala vše potřebné.
Při veteránských srazech patří TR „trojky“ k nejpohlednějším vozidlům.
Slibný úvod
Roadster TR 2 poháněl 90koňový dvoulitrový čtyřválec, jenž zvýšil jeho rychlost z původních 145 km/h až na 161 km/h. Odlehčená tovární verze dosáhla na belgickém okruhu v Jabbeke dokonce rychlosti 199 km/h, což se samozřejmě dočkalo patřičné publicity. Na podzim roku 1953 začala jeho sériová výroba a za velmi příznivých 787 liber se dostal na trh. Prodat se jich ale stačilo jen necelých 9 tisíc.Důvodem ovšem nebyla zákaznická nespokojenost, ale snaha značky Triumph o vylepšení. V roce 1955 se tak objevil zdokonalený vůz TR 3 s téměř stejnou vizáží. Až na přední masku, která se z menšího obloukovitého obdélníku protáhla téměř na celou šířku vozu. Zůstaly ale výrazně vysazené světlomety, nepodobné „žabákovi“ Austinu Healey Sprite, leč posazené více do šířky a ne tak nápadné. Vodorovný nárazník byl stále jen vpředu, když vzadu jeho funkci plnily dva malé svislé prvky. Typická u vozů TR 3 i TR 2 byla „vykrojená“ dvířka a také boční tvar vytvořený dvěma splývajícími liniemi předního a zadního blatníku. Interiéru dominoval rozměrný volant a jednobarevné čalounění sedadel i přístrojové desky osazené kulatými přístroji. Na přání byl vybavován například pevnou střechou, rychloběhem a velice oblíbenými drátěnými koly. V té době unikátní byla i možnost montáže kdysi aplikovaných sedadel v zavazadlovém prostoru.
Technicky přitom nebyly vozy TR 3 (včetně navazujícího modelu TR 3A) a podobně i TR 3B, který byl s plně synchronizovanou převodovkou a motorem se zvýšeným objemem na 2138 cm3 (základní 1991 cm3) vyráběn speciálně pro americký trh, ničím mimořádným.
Znak s trojkou měly na kapotě i pozdější modely TR 3A a TR 3B.
Vyčnívající přední světlomety připomínají slavný Austin Healey Sprite. Příplatková a atraktivní drátěná kola si pořizovala většina zákazníků.
Síla jednoduchosti
Rám byl jednoduchý, ale velmi tuhý, koncepčně zastaralou se mohla zdát zadní náprava s listovými péry a pákovými hydraulickými tlumiči. Přední kola s dvojitými příčnými rameny, vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči již na tom byla lépe a zvláště příjemnými byly použité kotoučové brzdy. Možná ale jednoduchost, spojená s držením se konvence a tradic, byla největší zbraní těchto vozů. Samozřejmě kromě udávané nízké spotřeby paliva dvoulitrového motoru OHV. Modely TR 3A, které se na trhu objevily v roce 1957, u nichž se však oficiálně používalo stále označení TR 3, se staly nejoblíbenějšími a zároveň uzavřely první generaci řady TR vyznačující se „vykrojenými“ dveřmi. Celkem tak bylo vyrobeno spolu s předchozím modelem TR 2 přes 83 000 vozů nadmíru dobře a dlouho reprezentujících nefalšovaný anglický styl, neoplývajících sice konvenční krásou a nebývalým pohodlím, splňujících ale dokonale sen o mrštném otevřeném sportovním voze, s nímž bylo opravdovou radostí si vychutnat požitek z rychlé jízdy.
Zvláštností vozu byla také absence zadního nárazníku. Tuto funkci zastávala dvojice „ližin“.
| Triumph TR 3A | |
|---|---|
| Motor | řadový čtyřválec OHV |
| Zdvihový objem (cm3) | 1991 |
| Vrtání (mm) | 83 |
| zdvih (mm) | 92 |
| Zavěšení kol vpředu | nezávislé |
| Zavěšení kol vzadu | tuhá náprava |
| Max. výkon (kW/k) | 75/101 |
| Max. rychlost (km/h) | 164 |
| Zrychlení 0–100 km/h (s) | 12,3 |
| Pohotovostní hmotnost (kg) | 930 |
| Brzdy | přední kotoučové, zadní bubnové |
| Spotřeba paliva (město/mimo město/kombinace) (l/100 km) | -/-/9,4 |
| Rozměry: délka/šířka/výška/rozvor (mm) | 3835/1397/-/2235 |