Když chcete udělat rozhovor s nejvyšším představitelem autobranže, musíte zamířit ke koncernu VW Group. Souhvězdí Audi, Volkswagen, Volkswagen Užitkové vozy a Seat šéfuje zdrženlivý Rudolf Javurek, pro kterého znamená Česká republika to samé jako jeho rodné Rakousko.Šéf čtveřice automobilových značek je opravdu zdrženlivý, rozhovory dává minimálně, a když, tak ve své kanceláři a většinou pohovoří právě o úspěších značek, které vede. Nám se povedl ojedinělý kousek. S Rudolfem Javurkem jsme se sešli v Yacht Clubu a popovídali si o jeho koníčcích a volném čase.
◼ Pane Javurku, v Česku jste už devět let. Co pro Vás znamenají Praha a Česká republika?
Z hlediska profesního jde zatím o úspěšnou story. Už delší dobu jsme největší importérská společnost v ČR. Volkswagen i Audi jsou lídry na zdejším trhu, Seat si vede velmi dobře a skupina IVG prodá ročně v průměru kolem 20 000 vozů. Máme vlastní značku auto-plus pro ojeté vozy a díky našim autorizovaným partnerům jsme prodali v minulém roce 1 501 437 servisních hodin. Když to všechno sečtu dohromady, tak za posledních osm let bylo opravdu hodně radosti, a když se podívám na dalších deset let dopředu, tak růst našich značek se bude rovnat růstu v Rakousku. A soukromý aspekt? Mohu říci, že se za tu dobu stala Česká republika mojí druhou vlastí. Možná je to ještě slabé hodnocení. Moji předkové totiž pocházejí z této země, tudíž je pro mě Česko to samé jako Rakousko. Kdyby nastala situace, že by ve fotbale hrálo Česko proti Rakousku, nevěděl bych, komu držet palce.
◼ Vládnete čtyřem významným značkám, sešli jsme se však v Yacht Clubu. Zajímalo by mě, jak trávíte volný čas.
Část volného času trávím právě v podobných yacht clubech. Přesto však radši trávím čas přímo samotným jachtingem. Vlastním takovou malou jachtu na jezeře, ale když jedu na dovolenou, najímám si podstatně větší a často vyrážím do oblasti Středozemního moře. Potom ještě strašně rád hraji tenis, zajímá mě dobrá hudba a soudobé dějiny. V poslední době hlavně dějiny České republiky. Nakonec, velkou část svého volného času věnuji psychologii.
◼ Zajímavé, zůstaňme ještě u jachtingu. Relaxujete spíše jízdou automobilem, nebo plavbou na jachtě?
To je těžká otázka, protože auto používám především služebně. Navíc mám to štěstí, že jezdím s jedněmi z nejlepších aut na světě. I přesto si například s Golfem GTI nebo Leonem Cupra rád odpočinu na horských silničkách. Na delších trasách používám Audi A8 nebo Volkswagen Phaeton. Na sportovní aktivity Volkswagen Multivan, ale když jde o ten správný relax, poskytne mi ho opravdu spíše má oblíbená jachta. Tam se totiž člověk zabývá podstatně více okolní přírodou a disciplínami, které s jachtingem přímo souvisejí.
◼ Jak vypadá taková Vaše plavba jachtou? Jak se řídí? My jsme přece jen zvyklí na volant.
Jachta má dokonce dva volanty, většinou i motor. Když totiž není vítr, potřebujete se nějak pohybovat, a na to je zapotřebí motor. Jinak všechno začíná plánováním cesty. Vezmu si mapu moře, na které se chci vydat, a naplánuji si trasu. Je to běžná navigační práce s námořní mapou. Pak je důležité naučit se sledovat správně počasí, hlavní roli tu hraje meteorologie. A potom už můžete s jachtou odstartovat.
Nejkrásnější je nakonec když jste pryč z přístavu, máte příznivý vítr, napnete plachty, nastavíte kurz a začnete si užívat to hlavní potěšení z jachtingu. Já navíc mám rád, když je na moři nějaké vzrušení. Pak si to teprve užívám.
◼ Jak dlouho se jachtingu věnujete a jak jste se k němu dostal?
Bylo mi 14 let. U nás ve Vídni jsem přišel k městskému jezeru, kterému říkáme Malý Dunaj. Pohybovaly se tam malé plachetničky a já si řekl, že přesně tohle chci dělat. Zašel jsem tam a poprosil jachtaře, aby mi půjčili nějaký člun. Oni se mě zeptali: máš peníze a umíš to? Odpověděl jsem, že peněz moc nemám, ale umím to. V tu chvíli jsem samozřejmě lhal. Podařilo se, vyjel jsem na jezero a pomalu zkoumal, jak to všechno funguje. V pořádku jsem připlul ke břehu a tím začalo mé jachtění. Postupem času jsem se pouštěl na stále větší plochy a půjčoval si větší lodě. Nyní už mi nedělá problém zvládnout i 20metrovou loď. Přesto na tom malém jezeře mám starou pětimetrovou jolu, které se říká Pirát.
◼ Zmínil jste se o dějinách, tady nad námi je stará plachetnice. Zajímáte se také o historické lodě?
Určitě, tohle téma mě hodně zajímá. Hlavně stavba starých bitevních britských lodí. I můj Pirát je stará škola, už mu je více než 60 let. Kompletně byl vyroben ze dřeva a plachty mám ještě z juty. Podobné exempláře jsou v Rakousku maximálně dva až tři.
◼ Máte nějaký jachtařský, ještě nesplněný sen?
◼ Mluvil jste také o hudbě. Jakou muziku máte rád? Je pro Vás hudba relaxací?
Hudba je pro mě relaxace, ale přináší mi také jakési vzrušení. Navíc my jsme byli muzikantská rodina. Moji prarodiče František a Regina Vlčkovi zpívali, hráli na housle i na klavír. Já sám jsem byl ve Vídeňském chlapeckém pěveckém sboru, naučil jsem se hrát na klavír a bicí. V teenagerovských letech byly zrovna in skupiny Rolling Stones a Beatles a nás to inspirovalo k založení vlastní skupiny. Zaměřil jsem se spíše na r n‘b než na beat. Po nějaké době se můj zájem přesunul k modernímu jazzu a následně k americkému country, když pro mě popová muzika ztratila kvalitu. Nakonec jsem se začal zabývat klasickou muzikou. Hodně o tom také čtu a hodně toho také poslouchám.
◼ Tady v Praze je dost možností věnovat se klasické muzice. Chodíte na koncerty v našem hlavním městě?
I v tomto případě vidím kombinaci Praha–Vídeň optimální ze světového hlediska, protože v Praze můžete klasickou muziku konzumovat téměř na každém rohu. Nejenom klasika a jazzová muzika jsou tady, ale celá spousta mladých popových umělců, kteří také dělají špičkovou muziku.
◼ Pane Javurku, teď už známe kousek z Vašeho soukromí. Představte čtenářům, jak vypadá Váš klasický pracovní den?
No já vlastně ani neznám žádný normální den. Většinu času sedím u počítače a je jedno, na jakém místě. Mám totiž mobilní kancelář, aby moji partneři byli se mnou v neustálém kontaktu. Potom vím, že nikomu nebráním v další práci, a navíc mohu stále vyvíjet potřebné tempo a usilovat o splnění cílů. Ale kdybych měl popsat běžný pracovní den, tak bude vypadat asi takto: zhruba od osmi ráno do osmi do večera zastupuji čtyři značky, komunikuji se čtyřmi výrobními závody a kolegy v ČR. Velmi často musím také cestovat. Nyní jsme pro ušetření nákladů pořídili nové zařízení pro videokonference.
◼ Pane Javurku, v Česku jste už devět let. Co pro Vás znamenají Praha a Česká republika?
Z hlediska profesního jde zatím o úspěšnou story. Už delší dobu jsme největší importérská společnost v ČR. Volkswagen i Audi jsou lídry na zdejším trhu, Seat si vede velmi dobře a skupina IVG prodá ročně v průměru kolem 20 000 vozů. Máme vlastní značku auto-plus pro ojeté vozy a díky našim autorizovaným partnerům jsme prodali v minulém roce 1 501 437 servisních hodin. Když to všechno sečtu dohromady, tak za posledních osm let bylo opravdu hodně radosti, a když se podívám na dalších deset let dopředu, tak růst našich značek se bude rovnat růstu v Rakousku. A soukromý aspekt? Mohu říci, že se za tu dobu stala Česká republika mojí druhou vlastí. Možná je to ještě slabé hodnocení. Moji předkové totiž pocházejí z této země, tudíž je pro mě Česko to samé jako Rakousko. Kdyby nastala situace, že by ve fotbale hrálo Česko proti Rakousku, nevěděl bych, komu držet palce.
◼ Vládnete čtyřem významným značkám, sešli jsme se však v Yacht Clubu. Zajímalo by mě, jak trávíte volný čas.
Část volného času trávím právě v podobných yacht clubech. Přesto však radši trávím čas přímo samotným jachtingem. Vlastním takovou malou jachtu na jezeře, ale když jedu na dovolenou, najímám si podstatně větší a často vyrážím do oblasti Středozemního moře. Potom ještě strašně rád hraji tenis, zajímá mě dobrá hudba a soudobé dějiny. V poslední době hlavně dějiny České republiky. Nakonec, velkou část svého volného času věnuji psychologii.
◼ Zajímavé, zůstaňme ještě u jachtingu. Relaxujete spíše jízdou automobilem, nebo plavbou na jachtě?
To je těžká otázka, protože auto používám především služebně. Navíc mám to štěstí, že jezdím s jedněmi z nejlepších aut na světě. I přesto si například s Golfem GTI nebo Leonem Cupra rád odpočinu na horských silničkách. Na delších trasách používám Audi A8 nebo Volkswagen Phaeton. Na sportovní aktivity Volkswagen Multivan, ale když jde o ten správný relax, poskytne mi ho opravdu spíše má oblíbená jachta. Tam se totiž člověk zabývá podstatně více okolní přírodou a disciplínami, které s jachtingem přímo souvisejí.
◼ Jak vypadá taková Vaše plavba jachtou? Jak se řídí? My jsme přece jen zvyklí na volant.
Jachta má dokonce dva volanty, většinou i motor. Když totiž není vítr, potřebujete se nějak pohybovat, a na to je zapotřebí motor. Jinak všechno začíná plánováním cesty. Vezmu si mapu moře, na které se chci vydat, a naplánuji si trasu. Je to běžná navigační práce s námořní mapou. Pak je důležité naučit se sledovat správně počasí, hlavní roli tu hraje meteorologie. A potom už můžete s jachtou odstartovat.
Nejkrásnější je nakonec když jste pryč z přístavu, máte příznivý vítr, napnete plachty, nastavíte kurz a začnete si užívat to hlavní potěšení z jachtingu. Já navíc mám rád, když je na moři nějaké vzrušení. Pak si to teprve užívám.
◼ Lze přirovnat adrenalin z jízdy s nakloněnou jachtou ve vlnách k adrenalinu při jízdě sportovním vozem?
Abych opravdu cítil adrenalin jak na jachtě, tak v autě, to už musí být opravdu nějaká akce. Daleko větší adrenalin mám v sobě, když mě moje milovaná žena zlobí. ◼ Jak dlouho se jachtingu věnujete a jak jste se k němu dostal?
Bylo mi 14 let. U nás ve Vídni jsem přišel k městskému jezeru, kterému říkáme Malý Dunaj. Pohybovaly se tam malé plachetničky a já si řekl, že přesně tohle chci dělat. Zašel jsem tam a poprosil jachtaře, aby mi půjčili nějaký člun. Oni se mě zeptali: máš peníze a umíš to? Odpověděl jsem, že peněz moc nemám, ale umím to. V tu chvíli jsem samozřejmě lhal. Podařilo se, vyjel jsem na jezero a pomalu zkoumal, jak to všechno funguje. V pořádku jsem připlul ke břehu a tím začalo mé jachtění. Postupem času jsem se pouštěl na stále větší plochy a půjčoval si větší lodě. Nyní už mi nedělá problém zvládnout i 20metrovou loď. Přesto na tom malém jezeře mám starou pětimetrovou jolu, které se říká Pirát.
◼ Zmínil jste se o dějinách, tady nad námi je stará plachetnice. Zajímáte se také o historické lodě?
Určitě, tohle téma mě hodně zajímá. Hlavně stavba starých bitevních britských lodí. I můj Pirát je stará škola, už mu je více než 60 let. Kompletně byl vyroben ze dřeva a plachty mám ještě z juty. Podobné exempláře jsou v Rakousku maximálně dva až tři.
◼ Máte nějaký jachtařský, ještě nesplněný sen?
Každý, kdo dělá jachting, má takové sny. Kdyby mi to čas dovolil, udělám to, co většina. Vydal bych se na Kanárské ostrovy a nechal bych se unášet pasátem (vítr) až někam do oblasti Karibiku.
Největší láskou Rudolfa Javurka jsou jachty a jachting.
Hudba je pro mě relaxace, ale přináší mi také jakési vzrušení. Navíc my jsme byli muzikantská rodina. Moji prarodiče František a Regina Vlčkovi zpívali, hráli na housle i na klavír. Já sám jsem byl ve Vídeňském chlapeckém pěveckém sboru, naučil jsem se hrát na klavír a bicí. V teenagerovských letech byly zrovna in skupiny Rolling Stones a Beatles a nás to inspirovalo k založení vlastní skupiny. Zaměřil jsem se spíše na r n‘b než na beat. Po nějaké době se můj zájem přesunul k modernímu jazzu a následně k americkému country, když pro mě popová muzika ztratila kvalitu. Nakonec jsem se začal zabývat klasickou muzikou. Hodně o tom také čtu a hodně toho také poslouchám.
◼ Tady v Praze je dost možností věnovat se klasické muzice. Chodíte na koncerty v našem hlavním městě?
I v tomto případě vidím kombinaci Praha–Vídeň optimální ze světového hlediska, protože v Praze můžete klasickou muziku konzumovat téměř na každém rohu. Nejenom klasika a jazzová muzika jsou tady, ale celá spousta mladých popových umělců, kteří také dělají špičkovou muziku.
◼ Pane Javurku, teď už známe kousek z Vašeho soukromí. Představte čtenářům, jak vypadá Váš klasický pracovní den?
No já vlastně ani neznám žádný normální den. Většinu času sedím u počítače a je jedno, na jakém místě. Mám totiž mobilní kancelář, aby moji partneři byli se mnou v neustálém kontaktu. Potom vím, že nikomu nebráním v další práci, a navíc mohu stále vyvíjet potřebné tempo a usilovat o splnění cílů. Ale kdybych měl popsat běžný pracovní den, tak bude vypadat asi takto: zhruba od osmi ráno do osmi do večera zastupuji čtyři značky, komunikuji se čtyřmi výrobními závody a kolegy v ČR. Velmi často musím také cestovat. Nyní jsme pro ušetření nákladů pořídili nové zařízení pro videokonference.
◼ Jste přísný šéf?
Nemyslím si. Doufám, že jsem příjemný a milý člověk. Nicméně moje pracovní tempo, které jsem nastavil, se může někomu zdát jako přísnost. Všechno mě hodně zajímá – technika, moji pracovníci, zákazníci a další věci. Z toho pak vyplývá jakýsi tlak z mé strany vůči mým pracovníkům, protože oni musejí mít ve svých oblastech ještě větší přehled a znalosti, než mám já. Prostě jsem jen náročný na práci. Dalším faktem je intenzita, s jakou sleduji cíle. Mohu to přirovnat k maratonskému běžci, kterému musí vystačit dech až do konce. Není možné, aby byl někdo unaven již v 17:00, když trošku něco udělá, nebo aby byl smutný z toho, že vzniklo několik problémů. Naopak, to je pro mě moment, kdy si říkám, že se musí v kanceláři zůstat déle, aby se úkoly a cíle udělaly s větší dynamikou a intenzitou. Cíle je potřeba nejen dosahovat, ale také překračovat. Když ke mně přišli kolegové, kteří měli dobrý pocit z toho, že plní plán, tak jsem jim na to řekl, no a co? To je přece normální plnit plán, my jsme tady od toho, abychom podávali ty nejvyšší výkony. A někdo tohle může považovat za přísnost.
◼ Jako novinář chodím na tiskovky Vašich značek a vždy s Vámi vidím tlumočnici paní Fišerovou, která s Vámi tráví hodně času. Řekněte nám něco o ní z Vašeho pohledu.
Mám ji rád (směje se). Ne opravdu, už pro mě pracuje mnoho let a hodně dobře. Mluvil jste o tom, že chodí na tiskovky, což je pro nás důležité, ale pro ni to není vždy úplně jednoduché. Na nich potřebuji člověku plně důvěřovat a tady se na Lenku (Fišerovou) můžu spolehnout. Musím dopředu vědět, že když řeknu „automobil bude levnější“, tak Lenka neřekne „automobil bude dražší“. Myslím si také, že ta naše dobrá spolupráce je založena na vynikající komunikaci, která je potřeba.
◼ Jako novinář chodím na tiskovky Vašich značek a vždy s Vámi vidím tlumočnici paní Fišerovou, která s Vámi tráví hodně času. Řekněte nám něco o ní z Vašeho pohledu.
Mám ji rád (směje se). Ne opravdu, už pro mě pracuje mnoho let a hodně dobře. Mluvil jste o tom, že chodí na tiskovky, což je pro nás důležité, ale pro ni to není vždy úplně jednoduché. Na nich potřebuji člověku plně důvěřovat a tady se na Lenku (Fišerovou) můžu spolehnout. Musím dopředu vědět, že když řeknu „automobil bude levnější“, tak Lenka neřekne „automobil bude dražší“. Myslím si také, že ta naše dobrá spolupráce je založena na vynikající komunikaci, která je potřeba.
◼ Na závěr bych chtěl od Vás slyšet nějaké hodnocení české motoristické novinářské obce. A nemusíte se bát mluvit absolutně otevřeně.
Mám velmi dobrý dojem z jejich práce, nejen co se týká zpravodajství o našich značkách, ale celkově si myslím, že jejich práce odpovídá takové dobré středoevropské úrovni. Navíc mezi novináři mám také řadu přátel, jsou to příjemní lidé. Za celou dobu jsem nepotkal nikoho, kdo by byl nepříjemný nebo dokonce megakorupční. Zjistil jsem, že čeští novináři mají hluboké odborné znalosti v oblasti automobilů. To samé mohu říci všeobecně o lidech z České republiky. Samozřejmě bych měl určitá přání, nejradši bych byl, kdyby se psalo pouze o našich produktech. Ale celkově mohu říci, že jednání s námi je férové a dobré. Musím se také přiznat, že se cítíme být v dobrých rukou Jana Klímy a jeho agentury AC&C PR, i když jde také o vysokou položku v našich nákladech. Ale rádi ji investujeme, protože máme velký zájem o špičkovou spolupráci s novináři v této republice a pan Klíma to se svým týmem dělá velmi dobře. ◼ Teď jste mi nahrál na poslední otázku. Máte špičkovou PR agenturu, která se Vám stará o přehled médií. Najdete si čas k přečtení nějakého motoristického časopisu?
Nejen, že bych to dělal občas, ale dělám to často. Studuji všechny motoristické magazíny. Částečně je to také pro mě dobrý trénink českého jazyka. Dostávám prostřednictvím PR agentury pravidelný měsíční monitoring, který prohlížím na svém notebooku, takže mám docela přesný přehled, jak často a v jakém rozsahu se o nás publikuje. Pak jsou takové speciality, jako například publikování na téma výstavy Autotec nebo třeba monitoring množství zpravodajství z ankety Auto roku. A mimo jiné PR agentura pro nás zajišťuje spolupráci s novináři při akcích, jako je tento rozhovor. ◾
Na vltavě nám pan Javurek ukázal, jak zvládá volant motorového člunu.