Jako malý cápek si pamatuji na frajery, kteří s neuvěřitelnou jistotou vodili svá BMX kola Velamos po bikrosové dráze nedaleko mého rodného paneláku. Chodil jsem tam s klukama okukovat a chtěl být jako oni. A ačkoliv se klukovský sen rozplynul jak pára nad hrncem, interview s Michalem Prokopem, nejlepším bikrosařem ČR, jsem nemohl odmítnout. BMX neboli bikros je sportem, který měl původně sloužit jako přípravka pro motokrosové jezdce. Toto cyklistické odvětví má u nás silné kořeny, neboť za totality se provozovalo pod hlavičkou Svazarmu. Po pádu komunismu u nás začal bikros poněkud upadat a nyní je opět na vzestupu. Ovšem letošní rok je pro všechny bikrosaře rokem přelomovým, bezmála po třiceti letech se Mezinárodní olympijský výbor usnesl, že BMX se zařadí mezi olympijské disciplíny. S Michalem Prokopem, naší největší nadějí, jsme se setkali na tréninkové dráze v pražských Stodůlkách a udělali s ním krátké interview.
◼ Dobrý den, nečekáte dlouho?
Ani ne. Právě jsem dorazil.
◼ Vidím, že máte Seat Alhambra, takže první otázka je nasnadě. Jak jste s tímto vozem spokojený?
Maximálně, je to auto přesně podle mých představ. Hodně se do něj vejde a tedéíčko dobře jede.
◼ To máte od Seatu jako sponzorský dar?
Ano, mám se Seatem smlouvu a dostávám každých 20 tisíc kilometrů nový vůz.
◼ Hmm, hodně fér nabídka. Jak to vůbec máte s automobily? Myslím, jaký k nim máte vztah?
No, auta mám rád, ale nijak zvlášť jim neholduji.
◼ A máte nějaké vlastní auto?
Nemám, jezdím Seatem, a tak ho nepotřebuji. Ale měl jsem Audi TT. To mě bavilo, ale víc než na silnici mi stálo před barákem, takže jsem se ho zbavil.
◼ Jak dlouho se vlastně věnujete bikrosu?
Jezdím od čtyř let.
◼ A je vám?
27.
◼ Na kole máte číslo 12. Slyšel jsem, že si číslo můžete vybrat. Proč tedy právě 12?
No, to je pravda, že si číslo můžeme vybrat. Od 1 až po 999. Já si vybral 12, protože mám rád dvojku, ale prvních deset čísel je vyhrazeno pro první desítku jezdců z minulé sezony. Tak proto.
Michal nám předvedl několik skoků, které v jeho podání vypadaly neskutečně ladně a hlavně jednoduše. Jó, když trénuje víc než dvacet let...
To je sice pravda, ale my jsme sportovci. Já tohle nijak nevnímám a o žádné formě jsem neuvažoval. Já se soustředím na co nejlepší výsledek. To je důvod, proč se chci dostat na olympiádu.
◼ Je těžké se do Pekingu probojovat? Jaké jsou podmínky pro kvalifikaci?
Současný systém nedovoluje nominovat jednotlivce, ale pouze země. To znamená, že tři nejlepší jezdci dané země bodují do žebříčku národů a teprve na základě postavení v něm může národní federace nominovat určitý počet závodníků. Čím lépe na tom která země je, tím více může vyslat do olympijského závodu svých jezdců. Body se dají vyjet na mistrovství světa, ve Světovém poháru a v kontinentálních šampionátech. Z našich jezdců mám největší šanci já, ale i tak to bude hodně těžké.
Michal
Prokop jezdí na kolech značky Author a mimo jiné jej sponzoruje také Red Bull.
Protože pak by na olympiádě startovalo třeba dvacet jezdců jedné země.
◼ Například?
Třeba Američané.
◼ Takže jsou světovou velmocí také v BMX?
Jednoznačně.
◼ A kdo ještě?
Výborní jsou také Australané. A z Evropanů pak Francouzi a Holanďané.
◼ Zajímalo by mě, zda při závodech posloucháte hudbu, jako formu motivace. Já když se na snowboardu rozjíždím na skok, tak se vždy hecuji právě hudbou.
To ne. Ono to dost dobře ani nejde, protože bychom neslyšeli startovací signál.
◼ To je pravda logické. Nepřemýšlel jste třeba nad nějakými hodně extrémními závody, jako je třeba
Red Bull Rampage?
(Tento závod jezdí jednotlivci a skáčí na kolech třeba z 20metrových skal, z našich jezdců se jej účastní Michal Mároši)
Tohle vážně není pro mě. Já k závodění potřebuji okolo také ostatní jezdce. Určitou formu kontaktu.
◼ Na závěr se zeptám ještě na jednu otázku z motorismu. Jaké je vaše auto snů?
(chvíli váhá) Asi Lamborghini Gallardo, to se mi opravdu líbí.
◼ Tak děkujeme a přejeme hodně úspěchů. A samozřejmě ať se probojujete do Pekingu.
I já děkuji.