Fiat Stilo

Stilo v modelové škále značky nahradilo dvojčata Bravo/Brava. Šlo o úplně jiný Fiat, než na jaký jsme byli do té doby zvyklí. Záměrem konstruktérů bylo postavit vůz, který udá tón svému segmentu. To se podařilo minimálně výbavou. Ta byla tak rozsáhlá, že neměla v kompaktní třídě obdobu. Dokonce ani mnozí zástupci střední třídy nenabízeli v základu všechno to, čím se mohlo pochlubit Stilo. S tím souvisí nesnadné pochopení všech funkcí, kterými Stilo oplývá. Palubní počítač s vyčerpávajícím počtem údajů se sice ovládá obvyklým způsobem, ale tlačítky na levé straně přístrojové desky se rozvíjí menu, prostřednictvím něhož lze měnit různé veličiny (jednotky, datum a čas, jazyk,...). Tady už si řidič nevystačí s intuicí, a tak musí sáhnout po manuálu. Ten je mimochodem tak rozsáhlý, že už předem bere chuť ke studiu. A pokud hodláte proniknout do tajů audiosoupravy, čeká na vás další knížečka. Přehrávač pevně zakomponovaný do střední části přístrojové desky je originálem, který „pasuje“ výhradně do Stila a nedá se zaměnit za žádný jiný. Množství proměnných parametrů tohoto autorádia zamotá hlavu nejednomu uživateli.

 

Pod kapotou testovaného Stila pracoval nejmenší ze všech nabízených agregátů. Zážehový čtyřválec 1.2 16V v poměrně robustním hatchbacku nesliboval kdovíjakou dynamiku, ale pro uspokojení základních přepravních potřeb plně vyhoví. Ostatně klidná a plynulá jízda je jeho doménou. Při ní se odmění nízkou hladinou vnitřního hluku a přijatelnou konzumací benzinu. Výrobcem udávaná spotřeba se může zdát vyšší, než by si člověk u dvanáctistovky přál, ale naše zkušenost ukázala, že se lze docela snadno dostat k nižším hodnotám. Samozřejmě při jízdě vysokými rychlostmi po dálnici stoupá nad 8 l na 100 km, protože výkonová rezerva není velká. V běžných rychlostních relacích lze dynamické parametry považovat za uspokojivé, na čemž má největší zásluhu instalace šestistupňové převodovky. Uváděnou největší rychlost však nutno brát s rezervou; naše zkušenost vypovídá o tom, že realističtější je hranice 160 km/h. Při dálničních měřeních sil tedy bude muset majitel tohoto Stila „vydýchat“ nepříjemnou skutečnost, že se mu nepodaří zdolat rozvášněné Felicie. A tak k nejpozitivnějším vlastnostem motoru řadíme jeho nízkou hlučnost. Za normálních okolností pohonná jednotka není téměř slyšet a při vytáčení do maximálních otáček lze zaznamenat sympaticky tlumený zvuk. Překvapivě ani aerodynamický hluk není znatelný, přestože poměrně vysoká karoserie by ho ospravedlňovala. Podvozek Stila vychází z ortodoxní konstrukce, ale poměr mezi komfortem a stabilitou je naprosto vyvážený. Při dané motorizaci nepřekvapí, že podvozek je rychlejší než motor. Dvanáctistovka nedokáže Stilo vyvést z míry, takže za každé situace se vůz chová čitelně a spořádaně. Výborně se prezentoval posilovač řízení s dvojím účinkem. Stačí ho přepnout do režimu City a parkovací manévry jsou tou nejsnadnější věcí pod sluncem. K výborné ovladatelnosti zásadní měrou přispívá tříramenný volant, jehož silný věnec se znamenitě drží. Další chvála míří k sedadlům. Vysloužila si ji dlouhými sedáky dobře podpírajícími nohy, anatomickým tvarováním, rozměrnými a všestranně seřiditelnými opěrkami hlavy. Nesmíme zapomenout ani na to, že všech pět bezpečnostních pásů je vybaveno napínači a omezovači zatížení, což v této třídě dodnes není běžné. Horní úchyty těch předních mají široké rozpětí výškového nastavení, takže vyhoví malým i vysokým postavám. Vůbec řidič jakékoliv tělesné konstituce může zaujmout optimální posez, protože možnosti seřízení volantu i sedadla nabízejí nekonečné množství pozic. S tím souvisí solidní výhled, ale vnější zpětná zrcátka by měla být větší.

Dozadu se vejdou tři osoby, které vděčí vysoké karoserii za dostatek místa nad hlavami, ale v podélném směru bychom čekali více. Ne že by tam bylo těsno, nicméně lze vycítit, že přednost dostala velikost zavazadelníku. Ten je sice skutečně úctyhodný a neméně dobře využitelný, ale vysoký práh znesnadňuje zacházení s těžší bagáží. Pětidveřový Fiat Stilo může být v českých poměrech považován za ideální rodinné vozidlo. Má vše, co si u vozu tohoto určení lze představit (a ještě něco navíc), je prostorný, dobře odhlučněný a relativně levný. Bohužel zbavování se předsudků brání odbyté dílenské zpracování, které považujeme za trestuhodné a strašně škodící jinak vyspělému automobilu. Vždyť značná tuhost skeletu eliminuje rušivé pazvuky a prvotřídní plastové i textilní materiály evokují dojem kvality. O to zbytečnějším nedostatkem je lidské lajdáctví při finální montáži a kontrole. My jsme se vztekali nad skřípajícími panty dveří či vypadávajícím krytem zavazadelníku. A to měl vůz najeto jen 18 000 km...