Opel Agila Club 1.2 16V (2000)/ Suzuki Wagon R+

Za nejpopulárnější model ve třídě mikrokompaktních městských velkoprostorových vozů bývá považováno Daewoo Matiz. Má nicméně velmi nebezpečné soupeře, kteří disponují přesvědčivými argumenty, jako jsou bezpečnost, výkon motorů a četné varianty vybavení. Hovoříme o modelu Suzuki Wagon R+, jehož objemy prodejů nebyly zanedbatelné ani v Evropě. Zahájení jeho montáže v Maďarsku koncem 90. let umožnilo snížit cenu. Krátce poté se objevilo jeho dvojče, tentokrát již pod evropskou značkou Opel. Do Agily se montovaly vlastní motory firmy Opel (stejné jako do Corsy), zatímco Wagon R+ používal agregát Suzuki.
Pro čtyři osoby
Od chudinek po dobře vybavené verze
Protikorozní úprava je velmi solidní, snad jsou viditelné pouze škrábance na kapotě po několika letech provozu. Nedostatkem je špatná protihluková izolace. Uvnitř vozu je hodně slyšet nejen hluk motoru, ale i aerodynamický šum a nárazy kamínků ze silnice. Interiér je až překvapivě prostorný a pohodlně pojme čtyři osoby. K tomu přispívá i výška na úrovni běžných MPV. Pro rozměrnější osoby je na zadních sedadlech málo místa v podélném směru. Pokud se ta přední posunou na doraz dozadu, jejich kolena se nezbytně budou dotýkat opěradel. Větší prostor uvnitř automobilu je způsoben skoro kolmým postavením sedadel s krátkými sedáky, ale také velmi malým zavazadlovým prostorem. Ten lze snadno zvětšit transformací zadních sedadel, po jejichž úplném sklopení se může zvětšit až na 1,200 m3. Uvnitř vozu je značné množství úložných prostorů. Dělená zadní sedadla (s výjimkou nejlevnějších verzí) mohou být nastavena do několika zafixovaných poloh. Pokud je úplně sklopíme, vznikne rovná podlaha. Model se vyráběl v nejrůznějších verzích vybavení. Nejlevnější varianta je velmi chudá a v nejstarších exemplářích chybějí prakticky všechny prvky přispívající ke komfortu a bezpečnosti. Naopak v maximálně vybavených kusech zpravidla nechybí posilovač řízení, klimatizace, centrální zamykání, elektrické ovládání oken i zrcátek, litá kola, ABS a dva airbagy.
Malé motory stačí
Opel spolehlivější než Suzuki
Navzdory poměrně skromnému objemu motory Suzuki propůjčují automobilu velmi solidní dynamiku. V náročnějších podmínkách bývá nutné vyměnit rozvodový řemen i s řemenicí po ujetí 60 000 km, přestože podle některých názorů je taková péče přehnaná, neboť prakticky nebyly zaznamenány případy protržení řemene do této doby. U některých exemplářů se v rozvodu používá řetěz. Motory Ecotec od Opelu v modelu Agila jsou vesměs kvalitní, i když se mohou vyskytnout problémy s během naprázdno související se závadou ventilu. Tento minivůz nelze označit za úsporný, neboť průměrná spotřeba paliva v kombinovaném režimu je 7 l na 100 km, což je pro podobného „mrňouse“ poměrně dost. Pravděpodobně to vyplývá z velké výšky karoserie, a tím i ze značného čelního odporu. Převodovky se nabízejí jak mechanické pětistupňové, tak i čtyřstupňové samočinné s elektronickým ovládáním. Kromě pohonu předních kol se v čistokrevných japonských vozech vyskytuje i pohon všech kol, kdy se zadní náprava připojuje automaticky při prokluzování předních kol. Tyto exempláře se ovšem v Evropě prakticky nevyskytují.
Malé motory stačí
Opel spolehlivější než Suzuki
Potenciál podvozku je dostatečný a do 60 000 km zpravidla nevyžaduje žádné investice. Později přichází řada na výměnu sloupků a nábojů příčného stabilizátoru. Po absolvování 100 000 km bývají měněny koncovky táhel a přední ramena s kulovými čepy. Při neopatrném zacházení příliš dlouho nevydrží ani ložiska nábojů. Občas se stane, že se vyskytne exemplář s uvolněnými nebo dokonce prasklými pružinami na zadní nápravě, nicméně důvod je vždy banální – prosté přetížení vozu. Řidiči mají někdy snahu využít na maximum možnosti vozu a zapomínají na jeho relativně nízkou nosnost. Přední brzdové kotouče mohou proklepávat ještě dříve, než absolvují 30 000 km, i když jejich opotřebování ještě ani zdaleka není v kritické fázi. Navzdory poměrně vysokému těžišti a krátkému rozvoru má tento automobil přijatelné jízdní vlastnosti. Nicméně podvozek s krátkým krokem nemůže zajistit požadovanou plynulost jízdy, automobil je poměrně tuhý a trpí otřesy, i když náklony v zatáčkách nejsou příliš výrazné. Specifické aerodynamické vlastnosti působí určitá omezení v rychlosti – automobil je sice schopen jet rychleji než 130 km/h, avšak jeho chování v takovém případě nelze označit za jisté. Pokud fouká silnější boční vítr, pak nárazy při setkání s protijedoucími kamiony nebo na mostech znamenají citelné problémy při udržení směru. Nejpotřebnější náhradní díly jsou hojně k dispozici a jejich ceny nebývají příliš vysoké (snad s výjimkou těch karosářských). Dvojčata dobře poslouží ve městě, nicméně v těch českých je není moc vidět.