Hlavní změnou je na první pohled zcela jiná karoserie halící novou podlahovou plošinu. Ta je v porovnání s předchůdcem výrazně tužší a má i jinak provedené přední podélníky. V praxi to přináší mnohem lepší ochranu posádky při nárazu. Tam, kde se první Punto skoro rozpadlo, získalo to druhé skvělé čtyři hvězdičky v Euro NCAP.
Nová zadní náprava
Novinkou u druhé generace je odlišně provedená zadní náprava. Ta již nevyužívá originální pomocný rám s rameny v kuželíkových ložiskách, nýbrž mnohem jednodušší, leč také odolnější torzní příčku. Vpředu se sází na pseudo McPherson, přičemž tím, že jsou ramena tuhými odlitky, je podvozek až překvapivě odolný.
Ve snaze nabídnout něco navíc bylo recenzované Punto prvním Fiatem s elektromechanickým posilovačem řízení Dualdrive. To nabízí jednak běžný režim a jednak speciální City, kdy volant při otáčení neklade téměř žádný odpor.
Ruku v ruce s tím jde ovšem citlivost, která je prostě nevalná i v běžném módu. Také spolehlivost má své mezery. Na vině je selhávající elektromotor posilovače. Bohužel Fiat jej nedodává jako samostatný díl, pouze vcelku se sloupkem řízení a to se prodraží. Na západ od naší hranice však existují firmy, které toto umějí. Bohužel u nás zastoupení nemají.
Interiér základní verze Punta. Všimněte si absence otáčkoměru.
Motor řady FIRE je natolik skvělým pohonem, že se s jeho pohrobky setkáte u Fiatů dodnes. Tudíž i v Puntu 2. generace hrály tyto motory hlavní roli. Základem je osmiventilová 1.2 s výkonem 44 kW. Více síly nabízí její 16ventilová verze, známá rovněž z modernizovaného Punta předchozí řady. V tom popisovaném byl motor spojen standardně se šestistupňovou manuální převodovkou, jež mohla být vyměněna za druhou generaci vlastního variátoru, známého jako Speedgear. Na rozdíl od původní Selecty nabízí navíc hned sedm! předdefinovaných stupňů. Přesto doporučujeme se mu vyhnout, neboť obecné sklony k předčasnému opotřebení má i zde.
Vrcholem zážehového snažení je motor 1.8 pohánějící sportovní verzi HGT. Motor známý z Barchetty a Coupe potřebuje opravdu pravidelné výměny kvalitního oleje, jinak to odnese variátor proměnného časování sání. A to pak motor hučí jako diesel.
Ani takový motor v Puntu nechybí. K základní komůrkové atmosférické 1.9 D se přidává moderní 1.9 JTD s Common-Railem. Starší jednotka budí důvěru, kterou však dokáže rychle podkopat selhávající vstřikovací čerpadlo. To je zde totiž dost neobvyklého plně elektronického typu Lucas Epic, jež je na mazivost nafty stejně citlivé jako to v CR Bosch u motoru JTD.
Další pohonné jednotky
V roce 2003 prošlo Punto výraznou modernizací. Inovované vozy na první pohled poznáte podle jiné přední části. Drobným retuším se nevyhnul ani interiér. Hlavně však dorazily dvě nové pohonné jednotky.Nabídku těch spalujících benzin obohatila dvouvačková 1.4, nově pohánějící variantu Sporting. Zájemci o diesely zase uvítali příchod malé 1.3 JTD, nyní již se vstřikováním Common–Rail Multijet, vyznačujícím se tichým chodem. Novinkou je také další převodovka. Tentokrát se jednalo o robota pojmenovaného Dualogic. Žel ani tento „automat“ není příliš dobrou volbou. Kromě předčasně opotřebované synchronizace občas řadí trhavě či zcela odmítá řadit. Obvykle to bývá způsoben ovadnými mikrospínači, které však nejsou drahé. Synchronizace ovšem zlobí i na manuálních skříních, a to konkrétně u dvojky a zpátečky.
I přes některé výhrady je však Punto 2. generace veskrze spolehlivým a odolným automobilem. U italských vozů dříve časté závady elektriky jsou zde zdařile eliminovány, byť elektronika občas vlastním životem žije. Při koupi nezapomeňte vyzkoušet třeba stírače, u nichž docházelo k selhávání spojení mezi motorem a přepákováním. Řešením byla modifikace elektromotoru, prováděná servisy v záruce. Dalším problémem je vlhkost pronikající do hlavních světlometů, jež pak následně doslova vyblednou.
Pětidveřová verze je méně atraktivní, zato však praktická.
