Citroën Xsara Picasso

Francie má ve výrobě vozů kategorie MPV obrovskou tradici. K prvnímu Renaultu Espace z roku 1983 přibyl o 16 let později menší model Scénic na bázi prvního Méganu. Kromě toho, že za své novátorské řešení obdržel titul Auto roku 1997, také velice bodoval u rodinně orientovaných zákazníků.

 

Kralování Scénicu ovšem trvalo pouhé tři roky, neboť i koncern PSA pracoval na svém kompaktním MPV. To bylo představeno v roce 1999 na technickém základě v té době rok starého kompaktu Xsara. Netrvalo dlouho a obliba vozu u zákazníků překonala i ty nejoptimističtější představy marketingových stratégů. Úspěch Picassa byl natolik obrovský, že ještě dnes, 11 let po premiéře, zůstává tento vůz ve výrobním programu. Na českém trhu jsou v současnosti v nabídce již pouze dvě verze kombinované s dvojicí motorů, které jsou nyní za takřka neuvěřitelnou cenu. Se zážehovým motorem vyjdou na méně než 300 000 korun.

 

 

Jak už víte z úvodu, podvozek Picassa vychází z kompaktní Xsary. A to dokonce tak, že spodní příčná ramena nápravy modifikovaného typu McPherson jsou záměnná. Záměrně uvádím ramena, neboť na Picassu (a vlastně i na Xsaře) se lze setkat se dvěma odlišnými rameny. Verze s pohonnými jednotkami 1.6 a 1.8 mají spodní rameno z lisovaného plechu a s oddělitelným spodním čepem. Ve spojení s ostatními motory a bohužel i některými 1.6 (záleží na takzvaném orga číslu) se pojí litinové a na pohled robustnější rameno, u něhož spodní čep oddělit nelze, takže při vzniku vůle musíte koupit celé rameno. Bohužel životnost čepu je snad i vinou hmotnějšího motoru poměrně krátká a v originále rameno vyjde na něco kolem 5000 korun. Zavěšení zadních kol obstarává tradiční náprava s dvojicí torzních tyčí. Právě té vděčí posádka vozu za znamenitou kvalitu jízdy, již vůz na rozbitých vozovkách předvádí. Známou slabinou této nápravy je uložení jejích ramen, které je zajištěno pomocí kuželíkových ložisek. Rychlost jejich opotřebení bývá výrazně ovlivněna průnikem vlhkosti. Proto někteří znalci vozů koncernu PSA dodatečně obstáravají zmíněná pouzdra maznicemi. Že jsou ložiska již v posledním tažení, poznáte podle výrazných odklonů zadních kol (jsou takzvaně do A). Dobrou zprávou je, že lze v druhovýrobě zakoupit opravnou sadu, kterou věci znalý mechanik umí namontovat. Je s tím sice dost práce (hlavní šroub bývá většinou zarezlý), ale i tak je to nejschůdnější možné řešení. Posledním, co na podvozku rychle odchází, jsou dlouhá táhla předního stabilizátoru, která se hlásí o výměnu klepáním.

 

 Francouzsky komfortní sedadla a moře prostoru.

 

Co vůbec nedoporučujeme, jsou větší motory 1.8 16V a 2.0 16V. Oba jsou z řady EW, charakteristické svým hliníkovým blokem válců s litinovými vložkami. Zejména menší motor v omezené míře i větší, je nechvalně proslulý svýmisklonem k předčasnému opotřebení. To se nejprve projevuje zvýšenou konzumací oleje, později dokonce ztrátou kompresních tlaků. Značkové servisy to řeší takzvaným překroužkováním. Kdejaký zkušený motorář vám však potvrdí, že takto provedená oprava je z dlouhodobého hlediska ne vždy úspěšná.

 Při své premiéře Picasso upoutalo nezvyklým designem.